Hlavní devizou pražského festivalu ALTERNATIVA (23.–30. 11. 2007) je snaha o permanentní hledačství, které však nevylučuje ani návraty ke ,klasikům‘ daného žánru-nežánru a právě proto dává prostor hudbě, jež se protíná v čase i prostoru. Není to monolit, který by se zaměřoval v daném roce na nějaké speciální téma, ale spíše mozaika, která nabízí posluchači a divákovi pestrou škálu hudebních (a potažmo i vizuálních) zážitků.
Hlavní ,hvězdou‘ letošního patnáctého ročníku bude bezesporu francouzský skladatel Hector Zazou (25. 11. divadlo Archa), který přesně reprezentuje syntetičnost a eklektičnost. Jeho počáteční tvorba je spojena s minimalisty, jazzem, africkými hudebníky i lidmi kolem Rock In Opposition. V neposlední řadě je pak potřeba připomenout jeho spolupráci s americkou ,waitsovskou‘ zpěvačkou Sandy Dillon, která excelovala na loňské Alternativě. Zazou přijíždí do Prahy se svým projektem Quadri{+}Chromies, který generoval celé dva roky s experimentálním výtvarníkem Bernardem Caillaudem. Na něm je nejdůležitější kongeniální souznění obou protagonistů – není to ani ilustrace hudby ani hudební doprovod k výtvarnému dílu. Sami umělci ostatně ve svém manifestu k tomuto dílu uvádějí: „Abychom ,rozpojili‘ tento vztah a vytvořili lepší komunikaci, musíme nastolit svobodné prostředí dialogů, které vznikají z náhodných procesů. Radujeme se z příznivých souher synchronicity i z jedinečných podnětů vzniklých touto originální cestou. Vytváříme souběžnost namísto pásové výroby. V Quadri{+}Chromies jsme zvolili alternativu srovnávání, juxtapozice, namísto propojení. Chceme se vymknout z vyjetých struktur vzájemných vztahů, definovaných naší kulturní pamětí, osvobodit se od neodbytného nutkání rozumět za účelem lepšího vnímání. Využíváme smyslového střetávání, vytvořeného nezměrnou činností ,systémů‘, která nás zavedla před skryté brány, a my je s velkým nadšením otevíráme. Za nimi jsme našli v prostoru mezi Hudebníkem, Malířem, Stroji a Počítačovými programy pole k experimentům, které – díky přítomnosti náhody – nemohou být plně řiditelné.“ Není náhodou, že se na studiové nahrávce podíleli například Brian Eno, David Sylvian nebo Ryuichi Saskamoto, protože jde o jakýsi abstraktní ambient, který nekopíruje reálnou situaci, ale virtuální geometrickou realitu. Také srovnání s dílem slavného malíře Pieta Mondriana je nabíledni. Tudíž se dostáváme do sfér jakéhosi postneoplasticismu, jenž by sice mohl být povrchně vnímán jako běžný video-art, ale právě ony souvstažnosti tu fungují trochu jinak. Mondrianovská estetika je tu zmultiplexována a přetavována do synchronních grafických partitur, které přes prvotní zdánlivou monotónnost ve stylu čárových kódů vytvářejí postupně dramatický sled (nikoliv však oblouk), kde se vše vyvíjí v relativně nerepetitivních obrazcích. A hudební složka tento princip ,kopíruje‘ podle stejného vzorce-nevzorce. Zazou tu jasně dokazuje smysl pro melodičnost i překvapivé zdrsňující antivstupy v podobě filigránských erupcí, nikoliv bombastických efektů. V koncertní podobě dostává prostor smyčcové kvarteto za doprovodu flétny, klarinetu a pochopitelně opět elektroniky. Úvodem vystoupení by pak měla být desetiminutová kompozice Geometric Bells, kde ,smyčcaři‘ začínají hrát na melodické perkuse (marimba etc.) a teprve v průběhu produkce se metamorfují do klasického tělesa.
Velkým zážitkem by pak mělo být i vystoupení francouzského saxofonisty Jeana-Luca Guionneta, který u nás svůj potenciál předvedl již letos na jaře v rámci expozice Orbis Pictus společně se zvukovými manipulátory Ericem La Casou a Philipem Samartzisem. Tentokrát se představí s japonským perkusistou Seijirem Murayamou. Jejich interaktivní improvizace má v sobě opět jistý prvek výtvarnosti, byť tentokrát bez obrazového doprovodu. Guionnet v sobě nezapře původní profesi malíře a v poslední době především tvůrce abstraktních perokreseb. A důležitou roli tu pochopitelně hraje i jeho odkojennost freejazzem. Vše se stýká v naléhavých laufech jeho nástroje s úspornými Murayamovými údery i cinkoty, což povětšinou graduje od štěků a zámlk po skvostné tonálně-atonální finále rozsáhlých dialogů.
Švýcarskou avantgardní scénu bude prezentovat další fenomenální saxofonista Urs Leimgruber, který se představí v sólovém recitálu se svými nervydrásajícími šroubovanými atakujícími poryvy, které ovšem nejsou pouhým bezuzdným řáděním, ale sofistikovanou hrou, která má svůj neoaristotelovský konsensus a mnohdy se transformuje i do parabaladické fáze. I tady se však projevují jeho freejazzové kořeny a zároveň zkušenost s hraním s improvizátory, elektroniky i jazzovými modernisty – Michelem Donedou, Timem Bernem, Gunterem Mullerem, Joelle Leander, Keithem Rowem, Louisem Sclavisem, Stevem Lacym, Barrem Phillipsem, Marylin Crispell a v neposlední řadě i Fredem Frithem. A ze země helvétského kříže nebude chybět ani svělá vokalistka Franziska Baumann (známá například ze spolupráce s violistkou Charlotte Hug), která uvede své trio Potage du jour, kde jí sekundují saxofonista Jürg Solothurnmann a pianista Christoph Baumann. Tahle formace nabízí spojení postjazzové improvizace a zkušeností z nové vážné hudby, které dokáže namixovat v patřičném poměru. Hlasové exhibice se tu střídají s pulsujícím rytmem i nostalgickými náladami.
Novodobou italskou produkci pak budeme mít možnost poznat prostřednictvím večera věnovaného vydavatelství Wallace Records. Vlastně až při poslechu nahrávek jsem pochopil, proč je tenhle koncert umístěn do klubu Kaštan. Právě tohle místo je dokonalé pro tento neounderground, který sice vychází z úplně jiných základů než naše scéna škatulkovaná stejným termínem, ale určitý společný esprit tu lze vystopovat. Ostatně někdejší italští členové Rock In Opposition vystupující občas pod anglickým názvem Stormy Six měli s kapelami typu Henry Cow či Art Zoyd s hudebním pojetím svých souputníků také povětšinou pramálo společného, přesto měli v tomto souručenství nezastupitelné místo. ,Kuchyňský paragrindfolk‘ dua Polvere by se určitě docela snesl na jednom pódiu s někdejšími ,česko-německoislandskými quasiresidentisty‘ Die Total Trottel. Multiinstrumentalisté Mattia Coletti a Xabier Iriondo tu předvádějí koláž, kterou jistě ocení příznivci Eugena Chadbournea a třeba i neortodoxní fanoušci legendy Can (ostatně Xabier hrál i s Damo Suzuki’s Network). A pokud bych měl hledat ještě další příměr – nabízejí se i Half Japanese ve své ne čistě rockové mutaci. A pak je tam i řada naprosto geniálních zvukových špílců. Trio Uncode Duello, kde vedle Xabiera vystupují i kytarista a klarinetista Paolo Cantù a bubeník Cristiano Calcagnile má de facto hardcoreový náboj s určitými darkambientními prvky (což má neobvyklé zpětné vazby). Ale těch stylových poloh tu najdeme mnohem víc a každá skladba má svou novou dimenzi.
Opomenuta není rozhodně ani slovenská scéna, jejíž happening bude šance si vychutnat na vystoupení epochálně ambientně rozvrzaného i souslyšného tria post-čtyřicátníků OVER4tea, které se spojilo na svém předcházejícím projektu ve svých elektronických hříčkách s francouzským kytaristou Noëlem Akchotém. Druhdy (ale opravdu vynikající) ,vtipkár‘ Ján Boleslav Kladivo se tu ponořuje do zcela jiných dimenzí, celé dílo má poměrně apokalyptickou atmosféru, ale ve skrytu duše i ten jemný humor. Naživo to bude jedno z ,must see‘. Nejmladší generaci našich sousedů bude naopak zastupovat teenagerské ironicko-provokativní neotranspunkové duo Tucan ve složení violoncello – bicí, které pravděpodoně může ukázat i mnohým mladým (a snad i nejen jim) českým hudebníkům, kudy cesta vede.
Ale vraťme se v krátkosti na začátek a stručný přehled toho, co můžeme vidět a slyšet z domácí scény. Každopádně si nenechte ujít zahajující večer v klubu Delta 23. listopadu, kde se objeví legendární kapela, jejíž vystoupení byla vždy raritní i v průběhu normalizace: Ještě jsme se nedohodli jsou doslova ikonou české (nebo možná moravské) alternativní hudby. A tam se po nějaké době můžete setkat i s ,new work‘ Mikoláše Chadimy a Pavla Richtera. Neméně důležitý odpoledně-večerní koncert bude i následující den pod názvem Malá Alternativa. Vždyť právě díky této ,líhni‘ si vydobyly soubory Budoár staré dámy, Skrytý půvab byrokracie nebo Květy svou prestiž a následně i oficiální vydání prvního alba.
Výsostnou linii české hudby pak zde budou prezentovat během jednoho večera dva zcela odlišné soubory Why (Not) Patterns v čele se skladateli Michalem Nejtkem a Miroslavem Pudlákem, ,paralelní pokračovatelé‘ Agon Orchestra v absolutně novém hávu s jazzovými prvky a s novými vzorcinevzorci. A na druhé straně to budou brněnští Zloději uší, kteří svým soundem buší do kovadlinek, šneků a dalších zákrutů našeho orálního vnímání.
A neodmyslitelnou součástí festivalu Alternativa 2007 budou i dva křty – 25. 11. ve Vagonu BBP a jejich nový opus Tolik štěstí a Vladimíra Václavka s Milošem Dvořáčkem 30. 11. Život je pulsující píseň. Právě v rámci závěrečného večera Alternativy zde ještě vystoupí řecko-polské duo – vokalista Jorgos Skolias (bývalý souputník polských souborů Krzak, Ossian nebo Young Power) a člen kapel Tomasze Stanka a Zbigniewa Namyslowského a dříve zmíněných formací trombonista Bronisław Dužy.