Neuvěřitelné se stalo skutkem: Torst vydal druhý svazek sebrané poezie Vratislava Effenbergera. 1020 stránek básní, poznámek, studií a bibliografie. Pandán k šest let starému prvnímu svazku o 952 stranách. Otázkou je, koho takový skutek zajímá. S knihou si zřejmě ví dneska čím dál méně lidí rady. A jestli se najde odhodlaný čtenář, určitě nevyloví z regálu tisícistránkový špalek. A pokud vyloví, pak ho zase vrátí na místo, až zjistí, že nejde o prózu, ale poezii. A i kdyby si vybral básně, sotva od Effenbergera.
Vratislav Effenberger je prototypem zmarněného génia. Rok narození: 1923. Rok úmrtí: 1986. A mezitím? „Hitlerovy varhany hněvu a Stalin se svými biči.“ Snad jenom hektická druhá polovina 60. let. A to ještě v teorii: od monografie celníka Rousseaua přes Realitu a poesii k Výtvarným projevům surrealismu. Předtím a potom – mlčení a pustina. Básník zničený brutálními karikaturami krásných myšlenek. Umělec odsouzený k bloudění v podzemním ghettu i roky po své smrti.
Zkraje 90. let vydal dohasínající Orbis soubor jeho pseudoscénářů Surovost života a cynismus fantasie. Po třinácti letech vyšel první svazek Básní. Torst jím otevřel řadu sebraného Effenbergerova díla. Kniha ročně. V plánu bylo neuvěřitelných dvacet svazků. Ten jedenadvacátý měl obsáhnout bibliografii. Básní 1 se prodalo pár desítek výtisků. Dvacáté výročí Effenbergerovy smrti prošumělo na periferii horkého srpna. Básně 2 jsou venku několik týdnů – a znovu „nikdo se na nic neozve / nikdo si na nic nevzpomene“.
Otázkou je, jestli nezabíjí už jednou mrtvého básníka monolit o dvou tisících stránek. Na kritickou edici, jak známo, dojel i nobelista Seifert. Ale není ta tisícistránková a mnohasvazková urputnost v řádu věcí? Effenberger neuhýbal za života, tak proč by měl uhýbat po smrti? Surovost života a cynismus fantasie mají všechno, s čím aktuálně pracuje tak zvaná literární postmoderna. Hru na hru, odbočku střihem, realitu povalenou na záda a surově kuchanou zaživa. Fantazii živenou lyrismem, cynismem i erotismem. Básně 1 a 2 přehlížejí kanonizované dějiny české poezie od Skupiny 42 po třetí vlnu undergroundu. Kontrastně a kriticky. Vývojově, proměnlivě, živě. I kdyby těch zbývajících devatenáct svazků Effenbergerova díla nikdy nevyšlo, je to dost. A co teprve kdyby vyšly: Nezbylo by příliš málo?
