Ano, už jsou to tři roky, kdy Christian Fennesz vydal poslední sólový materiál, vynikající desku Black Sea. O to větší pozornost upírala veřejnost k čerstvému EP Seven Stars, které má ambici posunout Christianův rukopis zase do nových končin. Závěrečný titulní track s hostujícím bubeníkem Stevenem Hessem je toho němým, přesto dostatečně výmluvným svědkem.
Vypadalo to, že známý kytarový hlukař a manipulátor se začíná nořit do čistě experimentálních vod. Spolupráce se Sparklehorse, s Davidem Daniellem nebo Anthony Buckem jakoby ho natrvalo odnášely do abstraktních končin pro ty zástupy oddaných fanoušků, které si za uplynulé roky nashromáždil. Pak ale přijde na scénu nové EP a předchozí kolaborace se ihned dostávají do jiného světla. Zatímco na. deskách, které refl ektují živou spolupráci Fennesze s dalšími hudebníky, dali všichni zúčastnění přednost hrátkám s texturami, ve vlastním materiálu klade Christian, alespoň prozatím, důraz na melodie. Ano, atmosférický, tu a tam nezbytně „prolupaný“ drone ambient začíná mít parametry frippovsko/ enovských výletů do intergalaktických obzorů. Je pravda, že takto se Fennesz prezentoval naživo už před několika lety, přesto jakoby teprve teď nazrál čas předvést se v tomto rozpoložení i ve studiové poloze. Jistým průvodním mostem mezi starým a novým pak je prostřední dvojice statičtějších kompozic, takže suma sumárum, pokud tohle měl být signální brouk budoucího Fenneszova sólového směřování, pak byl proveden, vzhledem k obsahu i stopáži EP, více než ohleduplně.
Zatímco u sólového EP se slavný Rakušan prezentuje v pozici, ve které jsme ho na předchozích nahrávkách nezastihli, dvojalbová kolaborace s ještě slavnějším Ryuichim Sakamotem je částečně návratem do osvědčených končin. Částečně proto, že i jejich třetí spolupráce má předem dané technické zadání. Základ čtyřiadvaceti skladeb dvouhodinovky Flumina vznikl na Sakamotově sólovém domácím turné, které Ryuichi pokaždé odpálil v jiné tónině. Po 24 koncertech pokrývajících celou škálu západního tónového systému, byla základní matérie odeslána Fenneszovi, který s ní začal manipulovat. Jeho opracování meditativních, plus minus pětiminutových skic, je velmi decentní. Invazivní elektronika nebo kytary krotce doprovázejí dominantní klavír a dělají z Flumina nejtišší a zároveň hudebně nejumírněnější položku v jejich společné trilogii.
Touch, 2011, 18:05; Touch, 2011, 124:05