Pražská galerie Portheimka umístěná ve stejnojmenném dienzenhoferovském letohrádku představuje až do 2. ledna 2010 výstavu nazvanou Zorka Ságlová: Linie kruhu. Motiv kruhu zaujímá v malířském, fotografickém i konceptuálním díle Zorky Ságlové (1942-2003) přední místo. Patří k několika málo námětům, kterými se autorka ve své tvorbě opakovaně zabývala.
Hledala vždy nové možnosti konkrétního motivu, odkrývala jeho nečekané souvislosti a pečlivě ověřovala každý jeho nově objevený výtvarný kontext. Daný způsob práce je přitom výsostně charakteristickým prvkem autorčina celoživotního díla.
Zorka Ságlová studovala v letech 1961 až 1966 textilní tvorbu u profesora Antonína Kybala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její raná tvorba z šedesátých let byla silně ovlivněna tzv. konstruktivním proudem české geometrické abstrakce. Z období, kdy se účastnila slavné výstavy Nová citlivost (1968), jsou v expozici zastoupeny tři malby. Kroužky opakovaně malované vedle sebe na plátně nebo do prostoru vystupující pingpongové míčky nejsou na obraze náhodně rozmístěné. Kopírují vždy systém bodů vzniklý překrýváním dvou atlasových vazeb.
S atlasovou vazbou užívanou při tkaní plastických vzorů damaškových látek se Zorka Ságlová setkala při studiu a následné praxi v textilních podnicích. Na první pohled nudné textilní geometrické rastry ji okouzlily svou zvláštní nepodbízivou estetikou. Začala je vzájemně překrývat či později pracovala přímo v interakci se samotným vzorem damaškové látky. Pozoruhodný je v tomto ohledu kupříkladu námět kruhového odtokového kanálu, který si autorka pro sebe vyfotila ve francouzském Cluny, a později ho přenesla na plátno s vytkávaným damaškovým vzorem.
Od druhé poloviny sedmdesátých let doplňovala Zorka Ságlová své geometrické obrazce často o významově bohatou figuru králíka. Na vystaveném velkoformátovém plátně nazvaném Ušima dovnitř (1992) pozorujeme tisíce malých králíčků uspořádaných ve vířivém kruhovém pohybu. Nepostradatelným pomocníkem při vzniku díla se přitom stalo razítko s králičí podobou.
V devadesátých letech pak autorku oslovila metoda přímé obrazové citace. Motiv králíka přestává být imaginárně náhodným prvkem, stává se konkrétní citací vycházející z antických nádob, egyptských hieroglyfů či středověkých manuskriptů. Ilustrací právě popsaného kvazivědeckého přístupu může být obraz nazvaný Okolo lustru (1994). Tři králíci spojení v trojúhelníkový ornament, jenž je orámován dvojitým kruhem, jsou přesnou citací dna jednoho antického poháru.
Nejrůznější archeologické nálezy inspirovaly Zorku Ságlovou k vytváření obrazů, které představují maximálně zvětšené profily nalezených střepů. Spleť
roztodivných tvarů pak doplňovala o čistě geometrické tvary kruhů, které kupříkladu v oranžovém provedení představují pomeranče, a co víc, podněcují k názvu plátna, jako je například Zátiší s pomeranči (1993).
Vedle asi dvaceti v podstatě velkorozměrných pláten je na výstavě představen menší soubor fotografií, jenž vznikal povětšinou v cizině a nebyl původně určen k veřejné prezentaci. Cyklus sleduje téma kruhu, jehož podoby autorka nacházela na těch nejbanálnějších předmětech kolem sebe. Čerstvě upečený koláč spolu s kruhovou kádí plnou ryb střídají kruhové detaily různých staveb či kanálové poklopy focené po celé Evropě.
Fotograficky zdokumentovaná se v expozici dále nachází happeningová akce nazvaná Házení míčů do průhonického rybníka Bořín (1969). Téměř čtyřicet míčů různých barev naházeli přátelé Zorky Ságlové do jednoho z rybníků v průhonickém parku. Své blízké tak přímo zapojila do vytváření časově proměnlivého uměleckého díla, které bylo vedle lidského prvku formováno také přírodními vlivy, jako jsou vodní víry či vítr.
Obdobně velký ohlas zaznamenala také mail-artová akce autorky z roku 1995. Více než dvě stě třiceti svým přátelům z Čech i zahraničí poslala v obálce prázdnou pohlednici se vzkazem, aby na ni libovolnou technikou nakreslili kolečko, kruh nebo kroužek a poslali ji obratem nazpět. Celkem se tak vrátilo sto sedmdesát sedm pohlednic, přičemž na výstavě je jich zpřístupněno kolem osmdesáti. Největší pozornost si zaslouží pohlednice Václava Boštíka či originální obrazové básně vepsané do tvaru kruhu.
Jedním z hlavních cílů autorky bylo vždy vtáhnout diváka do procesu tvorby uměleckého díla. Divák není jen pasivním pozorovatelem díla, nýbrž i jeho významným spolutvůrcem. A právě tyto hodnotné pocity si návštěvník odnáší z výstavy Zorky Ságlové nazvané Linie kruhu.