O korsické polyfonii prohlásil britský hudebník John Cale, že kdyby takhle uměl zpívat, prodal by svoji duši ďáblu. Marseillská sestava Lo Cor de la Plana propojila korsickou polyfonii s provensálskou tradicí a berberskými pokřiky i s rytmy z pohoří Atlas a 8. prosince přijíždí roztančit pražský Palác Akropolis. Jejich vystoupení patřilo k vrcholům předloňského veletrhu WOMEX v Seville a podle návštěvníků festivalu Respect 2008 i k tomu nejlepšímu, co loni na Štvanici zaznělo. Polyfonický
způsob zpěvu, kdy každý z hlasů zpívá vlastní melodii, je dnes spojován především s Korsikou a Sardinií. I když styl Lo Cor de la Plana působí neméně autenticky, představuje novotvar. Jedná se o tvůrčí vklad interpretů, kteří tak oživili tradiční melodie zezpěvníků, kostelů i barů. Vedoucí skupiny Manu Theron žil v Alžírsku i Bulharsku a tradiční texty převádí do šestihlasé polyfonie a rytmu, který narůstá a graduje s osudovou nevyhnutelností berberského rituálu z Maroka.
Lo Cor de la Plana neaktualizuje tradiční hudbu pomocí samplerů či remixů, ale autorským vkladem a tvůrčím posunem, například v tempu či dynamice. Repertoár této a capella formace tvoří okcitánské písně v podání šesti mužských hlasů s doprovodem dupání, tleskání a tamburín. V hudbě se protíná několik principů: revival regionálně, nikoli národně vymezené kultury, návaznost na další středomořské kultury, včetně severoafrické, ale i stylová inovace. ,Provensálská polyfonie‘ je totiž hudebním novotvarem skupiny, na rozdíl od korsické polyfonie, která existuje po staletí. Použitím čistě organických metod bez kláves či syntezátorů jsou Lo Cor de la Plana srovnatelní například s finskými Värttinä.
Společně s Lo Cor de la Plana se představí pražsko-istanbulský projekt Su, který tvoří Martin Alacam (Metamorphosis, Sing Sing a další) a Seyran Tanritanir. Duo vystupuje od léta 2007 s vlastním repertoárem, se kterým absolvovalo menší turné. Hráli například v Istanbulu spolu s nejlepšími tureckými hudebníky. Dvojice vystoupila také v Mediterranean TV a momentálně připravuje svoji první nahrávku. Během posledního koncertu v Istanbulu Su vystoupili za doprovodu akordeonu, kontrabasu a bicích. Přirozený a spontánní zpěv Seyran Tanritanir tvoří spolu s rafinovanými kytarovými linkami Martina Alacama velmi melodickou a svěží hudbu. Jejich tvorba se pohybuje někde mezi šansonem, freak folkem a tradiční hudbou Turecka a dalších zemí.