Nekonečná možnost imaginace Williama Blakea

Začátkem února byla v kavárně Souterrain pokřtěna nová sbírka poezie vydaná v edici Bouře nakladatelství Maťa: Svět v zrnku písku Williama Blakea. Kniha vyšla v překladu Jiřího Valji, s doslovem Jiřího Levého a ilustracemi Květy Krhánkové.
3_nekonecna_moznostBásník a zároveň výtvarník William Blake (1757–1827) byl na svou dobu nadčasově experimentální a zároveň autentický. Jeho dílo, jak básnické tak i výtvarné, je podloženo filozofickým zkoumáním na základě pozorování společenské a duchovní reality chladného a ponurého města Londýna a krutosti racionalistické doby. Táže se po smyslu bytí, biblicky odpovídá a využívá symboly a abstraktní náznaky mytologických námětů. Situace básně popisuje vizuálně. Metaforami opisuje zcela konkrétní společenské úkazy – dětskou práci, bídu ulice. V otázce víry zpochybňuje dobové interpretace Božích přikázání, operuje s ďáblem a cestou lidství. V poklescích vidí spásu a posvěcuje životní zkušenost, jak racionální tak mystickou. Je anarchistou a radikálem, citlivě až trpitelsky vnímá společenskou realitu kolem sebe a žije nezávisle, odkázán na to, co si vymyslí a obhájí. Jako dítě údajně ,trpěl‘ představami andělů a slyšel hlasy proroků. Poměřuje zlé skutečnosti odlidštěné morálky Anglie přelomu 18. a 19. století – dětská práce a prostituce, chudoba, racionalistické učení, nelidský řád města jako uzavřeného nedýchatelného prostoru. Jeho citlivost se vyjevuje v přemýšlení, básních a představách, které vtěluje do gotické, často zvířecí symboliky. Pod mýtickým symbolem odhaluje nekonečnou možnost imaginace a vyprávění.

Přidat komentář