Po loňském nedorozumění a zrušeném koncertě přijíždí 16. srpna přední senegalský hudebník a autor africké nahrávky roku 2010 Cheikh Lô konečně do pražského Paláce Akropolis. Vynikající zpěvák i autor, jedinečný kytarista i bubeník, si vysloužil renomé jako první skutečně panafrický umělec, který permanentně uniká všem hudebním škatulkám.
Světu se představil roku 1996, kdy západní publikum znalo senegalskou hudbu jen prostřednictvím jeho slavnějšího krajana, Youssou N’Doura. Zatímco ve zvukově intenzivních N’Dourových nahrávkách dominoval syrový rytmus mbalax, Cheikh Lô přišel se zcela odlišnou vizí, barevně pestrou hudbou s akustickými nástroji a melodiemi stejně svůdnými jako ty, které o dvacet let dříve spustily revoluci zvanou reggae. N’Dour se stal nakonec Cheikhovým největším fanouškem a produkoval jeho debutové album Né La Thiass. „Vzácný talent předurčený k tomu, aby se stal jednou z největších hvězd world music,“ napsaly tehdy britské The Times. Jeho poslední album Jamm vyšlo koncem loňského léta a Cheikh Lô je představil na festivalu WOMAD. Hostoval na něm funkový saxofonista Pee Wee Ellis i bubeník Tony Allen, album získalo 4 hvězdičky v prestižním britském časopise Mojo, produkoval je objevitel Buena Visty Nick Gold.
Cheikhovy dreadlocks svádějí k falešné domněnce, že sympatizuje s rastafariány. V senegalském kontextu ale tato ozdoba vyjadřuje spojení s pozitivními islamisty bratrstva Mouride, kteří sázejí na tvrdou práci – a také na hudbu. Cheikhův oděv je navíc poset záplatami, což není nějaký módní úlet, ale další symbol, nabádající k šetrnosti. Zakladatel hnutí, Cheikh Amadou Bamba, žil zhruba před sto lety, a pro svůj odpor proti francouzské koloniální moci se dvakrát ocitl ve vyhnanství. Jeho následovníci bývají označováni za „protestanty islámu“, nabádají totiž k tvořivé a cílevědomé práci. V současné době patří k hnacím motorům senegalské ekonomiky. Jako africká kulturní ikona získal Cheikh Lô od senegalského prezidenta jedno z nejvyšších státních vyznamenání, Řád lva.
