Spodní vrstvy postjazzu – Sao Paulo Underground Trio a Mikrokolektyw v Praze

Dvě skupiny, které vytyčují nové hranice, přijíždějí v rámci festivalu STIMUL 7. dubna do pražského experimentálního prostoru NoD. Vystoupí zde americko- brazilské trio Sao Paulo Underground a polské duo Mikrokolektyw.
Mikrokolektyw
je složen z jádra členů skupiny Robotobibok a ve své tvorbě mísí analogovou elektroniku s inspiracemi ze současného dění na jazzrockové scéně. Tento hudební pár spojuje bubeníka Jakuba Suchara a trumpetistu Artura Majewského, kteří své akustické nástroje doplňují o zvuky nástrojů typických pro elektroniku sedmdesátých let, ale také za pomoci samplerů užívaných v aktuálních hudebních kontextech.
postjazzZrcadlovým odrazem obdobné tendence propojení analogové elektroniky s jazzovým tahem a sférou progresivního laptopismu je tvorba hvězd první kategorie – Sao Paulo Underground Trio. Je zajímavým úkazem, že existuje skutečná synchronicita ve sdílení podobného směřování bez přímého vlivu, ale s obdobným zvukem a způsobem tvorby. Otevřená konfrontace amerického a evropského pojetí ukazuje sílu proměny klasického jazzu v postjazz. Skupina Sao Paulo Underground Trio, vedená chicagským multimediálním umělcem, výtvarníkem, kornetistou, klavíristou a elektronikem Robem Mazurkem, je dalším z projektů tohoto hudebního titána, který si v síle svého záběru v ničem nezadá s Uri Cainem, Davem Douglasem či Johnem Zornem, tedy s určujícími postavami newyorské scény. Zatímco newyorský downtown zasáhl svět revolucí ve sférách akustického jazzu a především možnostmi jeho propojení s jinými hudebními směry (hardcore, klezmer, soudobá vážná hudba, improvizace) a elektroniku užívají převážně jako kolorit či jeden z rov- nocenných nástrojů šlapající jazzové rytmiky, tak Mazurek se svými spoluhráči učinil z elektroniky jeden ze stěžejních elementů své práce. Odtud také pramení jeho základní zkušenost, která se promítá ve všech jeho projektech (např. Chicago Underground, Mandarin Movie, Isotope 217) a hudebních kolaboracích (postrockoví Tortoise či Stereolab). Je to zkušenost člověka, který umí za pomocí laptopu dekonstruovat tvar vlastní hudby a ukazovat skladbu nikoliv jako pevně danou kompozici, ale jako otevřený hudební prostor, který v rámci jednoho výtvoru snese jak vlivy freejazzu, tak i funku, postrocku, noisových stěn a abstraktních elektronických ploch. Zde se také skrývá ono tajemství předpony post, naznačující, že výsledný tvar je přeznačeným polem již umně přetvořených stávajících hudebních stylů, a to díky bytostné hráčské zkušenosti. Mazurek se svými stálými spolupracovníky (bubeník Chad Taylor, basista Noel Kupersmith, kytarista Jim O’Rourke atd.) odhaluje spodní proudy toho kterého stylu, které umně vplete s jinými prvky do nového organického celku, což můžeme považovat za gesto hodné skutečného hudebního undergroundu, pro nějž jsou jakékoliv styly příliš těsné a svazující. Tam, kde někteří spatřují limity a slepě je dodržují, začíná pro Mazurkovy projekty ta pravá umělecká válka za porušování návyků a zaběhnutých formulí. Rob k tomu říká: „Mojí hudební filozofií je vytváření takových situací, v nichž se může stát něco divného a neočekávaného. Zajímá mě ten moment, kdy se láme kód fungujícího systému, kdy se z chaotických struktur vynořuje něco skutečně pěkného a hodnotného.“ Jistá anarchie, neustále přítomná na všech albech tohoto chicagského umělce v současnosti žijícího v Brazílii, se projevuje v organicky živoucím a proměnlivém hudebním tvaru, ve kterém se nad laptopovými plochami klenou repetitivní a tranceové struktury mající svůj původ v analogové elektronice s freejazzovými sóly a postrockovou rytmikou, která cituje i taneční latinskoamerické rytmy.
První album projektu Sao Paulo Underground Duo se nazývá Sauna: Um, Dois, Tres. Je pestrým hudebním amalgámem, ve kterém se objevují všechny zmíněné vlivy, doplněné o rytmy samby a maracatu. Mazurka s bubeníkem, elektronikem a trumpetistou Mauricio Takarou převážně zajímá ta rovina zvuků, v níž jsou paralelně schopny existovat jazzové propletence s funkující basou a laptopovými procesy, které louhují předchozí zvuky do nové podoby. To, co je samotným centrem zájmu, je tedy zvuk nástroje a jeho potence proměny a koexistence se zvukem zcela jiného řádu. „Miluji konstruování zvuků, miluji vydobývat hudbu z chaosu, ale také chaos z hudby. Důležité jsou obě strany tohoto procesu, což ovšem neznamená, že vše je důležité. Ale to, co je v prostoru mezi různými hudebními kulturami a kontexty, je tím nejdůležitějším – chvějivá energie.“ tvrdí chicagský umělec. A právě vliv brazilské kultury umně absorbuje do své postjazzové zkušenosti, neboť samplované zvuky amazonských bouří a pralesů proplétá s tanečními a ,lehkými‘ rytmy Jižní Ameriky. Proces, který Sao Paulo Underground ovládají zcela bezchybně, je procesem pohybu mezi konkrétním a abstraktním. Mnohé skladby jsou tvořeny metodou postupného rozpouštění poznatelných hudebních stylů a inspirací až k výsledným ambientně znějícím abstraktním elektronickým plochám volně se proměňujících vrstev a šelestů. Pražský koncert však nebude v duu, tak jak je to na aktuálním albu, ale v triu s bubeníkem Richardem Riberiem.

Přidat komentář