Uchamžiky

Je zajímavé, jak nosič ovlivňuje samotný obsah. Mluvím tedy o hudbě. Baví mě, jak desku vnímám jinak z CD, z kazety či z telefonu. Nejde jen o to, zda praská, šumí, je krystalicky čistá či do ní pípají příchozí zprávy. Otáčení/neotáčení stran. Tvar, velikost, obal, design. Dokonce i vůně nosiče spoluvytváří pocit z poslechu hudby! K deskám a knížkám vždycky čichám.
Nejpodstatnější rozdíl je to ale pro tvůrce. Protože nosič vlastně přímo definuje, co to je „album“. To se zrodilo v „době vinylové“. I limity LP se staly jeho plusy. Délka okolo pětačtyřiceti minut je podle psychologů prý maximální doba, po kterou se člověk dokáže v jednom kuse plně soustředit. Kazety tento formát kopírovaly, navíc se na ně dalo kopírovat. A pak přišlo CD.
Alba najednou mohla být 74 minut dlouhá (Sony a Phillips chtěly, aby se na jeden disk vešla celá Beethovenova Devátá), navíc bez „otáčecí“ oddychové pauzičky. Hodně interpretů začalo této možnosti radostně využívat. Bohužel. Víc je někdy míň. London Calling od The Clash je často oslavované jako nejlepší dvojalbum všech dob. Trvá 65 minut. Tolik ale mělo v 90. letech každé druhé album a nikdo už je do soutěžení o nejlepší dvojalba nenominoval. Jestli by proti London Calling měla šanci, je druhá věc, ale alespoň zúčastnit by se mohla! Dvojalba se z nich stala až zpětně, když se v nedávné době dočkala svého prvního vydání na LP. Ještě jedna perlička: v 90. letech sice probíhal rozmach digitalizace hudby, ale zároveň i určitá nostalgie po šumu a praskání klasických desek. Spousta CD tedy obsahovala různé škrchání a praskání „jako z desky“. Ať už čistě pro efekt nebo proto, že z vinylů samplovali. Když se tato alba dočkala svého vinylového vydání, bylo legrační slyšet po opravdickém dosednutí přenosky ještě dosednutí nakašírované.
Dnes, v době stahování a streamování, se formát alba už zcela vylévá z břehů. Přežije? Těžko říct, jestli se alespoň ze zvyku udrží nebo se postupně rozplizne v digitálním řečišti. A je to dobře nebo špatně? Zajímavých rybek tam plave pořád spousta, ale člověk už někdy potřebuje pořádný podběrák. A často je to ani ryba ani rak.

Přidat komentář