Festival vs. Interpretation, který se bude konat od 16. do 20. července převážně v NOD Roxy v Dlouhé ulici v Praze, by neměl být navzdory svému názvu konfrontační, ale naopak integrační. Jeho záměrem je zamyslet se nad tím, co je vlastně improvizace, která je od počátku lidského bytí jedním z hlavních hnacích elementů veškerého vývoje nejen na poli uměleckém, ale i orném. Profesionálním i amatérským hudebníkům nabízí možnost vybrousit si své schopnosti a dovednosti na workshopech pod vedením osvědčených špiček světové improvizační scény. Podstatnou část festivalu bude tvořit také sympozium, kde se mohou inspirovat muzikologové i laici. Je to setkání undergroundu s akademickým světem, nejvyššího a nejnižšího umění i podprahových šumů s paraklasicistními postupy. Z desítek účastníků si představme alespoň několik zásadních jmen.
O otevření festivalu se postará Pražský improvizační orchestr, který před dvěma lety založili v Čechách již dlouho usazený a přitom stále neposedný kontrabasista George Cremaschi, původně z muzikantské líhně Bay Area v Kalifornii, a trumpetista a klarinetista a hybatel nejrůznějších hejblátek Petr Vrba. Těleso tvořené hudebníky z oblasti současné vážné hudby, erudovanými naturščiky i jazzovými matadory, které je schopno poučit i naučit české posluchače, co je to řízená a místy i pozitivně nezřízená improvizace.
Americký skladatel, trombonista a elektronický pokušitel George E. Lewis je sice ověnčen mnoha akademickými tituly a uznáními, ale není to rozhodně žádný suchar. Vystřihl si občas skvělá dueta s inovativním kytaristou Derekem Baileym či věhlasným saxofonistou Anthonym Braxtonem. Je znám coby jeden z nejmladších členů prestižního souručenství AACM (Asociace pro rozvoj kreativních hudebníků), ale výrazně se podepsal i třeba na soundu formace Duck and Cover z okruhu Rock In Opposition. Jeho záběr je skutečně široký, což potvrzuje i fakt, že účinkuje na cca 150 titulech nejvýznamnějších umělců světové avantgardní scény… youtube
Přední průkopnice elektroakustické hudby a takzvaného hlubokého naslouchání Pauline Oliveros i ve své osmdesátce umí za doprovodu smyček zaujmout nejen na klasickém pódiu, ale i svými přednáškami o ozvučování nevšedních prostorů a všeobecně strukturalistickém pojetí hudby. Tady se symbioticky střetává dávnověkost se současnými trendy. Jejím mottem pro studenty je: „Vytvořte si sbírku těch nejprimitivnějších zvuků, které znáte. Na bleším trhu si otevřete stánek a prodávejte je co možná nejdráž.“ youtube
První dáma francouzského kontrabasu Joëlle Léandre si dokáže libovat v intimních náladách stejně jako v téměř dadaisticko-bigbítových seancích, jak to nedávno vystřihla například na rakouském festivalu Kaleidophon spolu s Alvinem Curranem, Ursem Leimgruberem a Burghardem Stanglem. Její brilantní hra nepostrádá lehkost ani důraznost a dokáže nejen tvrdit muziku ale také ji opentlit nezvyklými ornamenty. youtube
Pianistka Annie Gosfield vydává na renomovaném labelu Tzadik pod kuratelou Johna Zorna, který o ní prohlásil, že má schopnost nedozírné imaginace a její tvorba skvěle kombinuje hlukařinu s tradiční notací i důmyslnou improvizací, která nepostrádá šarmantní smysl pro humor. Annie je schopna svůj nástroj využít a dekonstruovat až do elementárních částic a zase ho poskládat do nových souvislostí. Zkrátka jsou jí vlastní nejrůznější preparace, trepanace i dekonstrukce. Rozumí však dokonale i dalším instrumentům od violoncella až po perkuse, pro něž je schopna napsat skvělé party a zároveň jim dát dostatečný prostor pro sebevyjádření a nabudit je občas až k těžkotonážní kadenci. poslechni si
Newyorské trio Dawn of Midi, složené z hudebníků původem z Maroka, Indie a Pákistánu se propracovalo od původního improvizovaného akustického minimalismu k sofistikované repetitivně taneční hudbě odrážející v přetavené formě jejich etnické kořeny. Dle kritiky „poslouchatelné, ale šílené“. poslechni si
Syn slavného skladatele Györgiho Ligetiho Lukas se narodil ve Vídni, ale již jako mladík skvěle zapadl do newyorské downtownové scény a strávil řadu let na misích v Africe, kde pracoval s tamními muzikanty na Pobřeží slonoviny, v Zimbabwe, Ugandě či Ghaně. Jeho talentu využili například John Zorn, Gary Lucas, Bang on a Can, Ensemble Modern nebo Kronos Quartet. V jeho rozsáhlém perkusivním inventáři dominuje specifický nástroj marimba lumba vytvořený kalifornským inženýrem Donem Buchlou. youtube
Filozof a hudebník David Rothenberg je předním specialistou na mezidruhovou komunikaci a zaobíral se především zpěvem ptáků a velryb. Jako jazzový klarinetista spolupracoval například s pianistkou Marilyn Crispell a jejich společné album One Dark Night I Left My Silent House bylo kritikou označeno jako „malý zázrak“. poslechni si
Mladý hudovědec Ian Mykiska je univerzální umělec, který dokáže vytvořit site-specific projekty, jež oscilují na hranici výbušného šramlovství, divadelních kreací i artovních filozofických manifestů, které mají svou nevšední sofistikovanost i rozvernost. Jako konceptualista dává prostor každému prostoru a možnost využít každou jeho specifickou nuanci.
Skladatel, flétnista a dirigent Petr Kotík pochází z Prahy, kde v šedesátých letech minulého století založil novátorské soubory Musica Viva Pragensis a QUAX. V roce 1969 přesídlil do USA, kde pokračoval v propagaci avantgardní nové hudby pod značkou S.E.M.Ensemble a věnoval se zejména interperetaci děl Johna Cage či Mortona Feldmana a Edgara varése. Mimo jiné připravil k nahrání celé hudební dílo francouzského výtvarníka Marcela Duchampa. V roce 1999 inicioval vznik Institutu nové hudby v Ostravě a o dva roky později také navazující festival Ostravské dny, v jehož rámci v roce 2005 postavil také mezinárodní těleso Ostravská banda. Ve své práci neupřednostňuje vlastní ego, ale je neúnavným integračním elementem. poslechni si
Básník a recitátor Jaromír Typlt a skladatel Michal Rataj ve svém opusu Škrábanice vycházejí z imaginativní improvizace, která po několikerém opakování dostává pevnější tvar a přesto je stále živoucím organismem. Útržky naléhavých veršů se proplétají se zvukovými asamblážemi v tajuplném labyrintu verbálních a sonických ataků. Živá elektronika se zde potkává s akustickými nástroji a zvukotvornými předměty.
Brněnský hudebník, architekt a ponorný básník Ivan Palacký byl například členem svébytné alternativní kapely Sledě, živé sledě společně s kontrabasistkou, zpěvačkou a videoartistkou Jennifer Helia De Felice (ta se na vs. Interpretation představí též coby vedoucí workshopu pro děti), s níž později vystupoval také v duu Tílko proplétajícím nejrůznější terénní nahrávky. Posléze se jeho dominantním nástrojem stal amplifikovaný pletací stroj Dopleta 180, z nějž doloval zvuky například s projektem Záclony, koberce s VJ Věrou Lukášovou a s mnoha výraznými improvizátory a soundkreatory z celého světa v čele s Andreou Neumann, Peterem Grahamem, Klausem Filipem, Toshimaru Nakamurou, Agharad Davies, Ruth Baberán či Willem Guthriem. V současnosti působí také coby deklamátor a hráč na nejrůznější nástroje vlastní konstrukce v PIO. artycok.tv
Určitým překvapením je možná účast Ivy Bittové, která je sice v povědomí posluchačů zapsána coby svébytná skladatelka a leckdy interpretka podmanivých písní, ale nejen její romské kořeny ale i nesmírná flexibilita ji předurčují k spontánnímu projevu a možnosti předávat svou energii účastníkům její dílny.
Návštěvníci festivalu budou mít možnost se kromě workshopů aktivně zapojit a prezentovat ještě v samém závěru v neděli, kdy bude v Komunikačním prostoru Školská 28 odpoledne vyhrazeno pro jejich projekty či jam sessiony, s kterými se mohou přihlásit. Průběh celé akce bude také výtvarnice Morgan O´Hara zaznamenávat svými performativními malovánky, které bude možno shlédnout v galerii ve Školské.