Město pod kupolí

Pakliže jsme posledně sotva prorazili příbojové vlny svírající florentské nádraží Santa Maria Novella, nyní již plujeme těžkými spavými vodami Florencie k přislíbeným ostrovům,  k břehům pomyslných slepých skvrn města, odkud lze do sebe zavinutý hlavolam Florencie nazřít jako svébytný renesanční kosmos.
Taková plavba je však z povahy věci především blouděním po bezvětrných mořích, a proto je třeba na způsob mořeplavců nejprve pozvednout zraky k florentské obloze. Florencie je totiž město pod kupolí, svět, o který se dělí humanistický astronom s námořníkem, z nichž první zůstává na Zemi a ve světle rozumu zavírá oči, aby se mohl toulat po hvězdách, zatímco druhý v noci vyje na Měsíc a hledí k souhvězdím, aby jej vedly k zemi za horizontem. Na jedné straně Dante Alighieri, na straně druhé Amerigo Vespucci; oba dva se však narodili v paralelních ulicích sotva pár kroků od sebe.
Povahu florentského univerza dokonale vystihuje oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, který v letech 1475–6 vyhotovil pro dnes již neexistující kostel San Pier Maggiore místní rodák Francesco Botticini a na kterém se celé údolí stáčí do podoby hemisféry završené nebeskou klenbou. Lépe řečeno se podél symetrály, napnuté mezi okamžikem stvoření a posledním soudem, stáčí celý svět a Florencie dlí v tomto kosmickém údolí jako vzdálený a především pak smrtelný obraz nebeského Jeruzaléma. Botticiniho „stairway to heaven“ pak nachází svoji ozvěnu a protipól ve Vasariho a Zuccariho „highway to hell“, velkolepém iluzorním interiéru grandiózní kupole Dómu Panny Marie Květné, hostícího nejbestiálnější vizi ďábla celé renesance.
Freska, dokončená až roku 1579, pochopitelně nakonec vede ke spáse, ale o to teď nejde. Mnohem podstatnější je skutečnost, že katedrála hrála roli jakéhosi existenciálního planetária. Neboť stejně jako moderní projekční planetária promítala už ve 30. létech 20. století na své neprostupné stěny pohyby jinak otálejících hvězd, beztak spolykaných smogem či světelným znečištěním, tolik podobné kupole katedrál uzavíraly oblohu, aby obrazným názorem řádu světa otevřely nebesa. Kupole tak přepisovaly svět na způsob astronomických glóbů, na jejichž obrácených klenbách nacházíme obrazné figury souhvězdí, vpisujících se do třpytivého chaosu za našimi zády.
Dnes už z této transcendentální koncentrické vize světa pochopitelně mnoho nezbývá, nicméně majestátní Dóm, dokončený Filippem Brunelleschim na počátku roku 1436, stále zůstává gravitačním těžištěm florentského univerza, držícím vše na dohled v jurisdikci své přitažlivosti. Příznačný je dojem, který v jen o málo mladším spise O malířství (1435) zachytil architektův přítel a obdivovatel Leon Battista Alberti. „Kterýpak muž,“ píše Alberti, „jakkoliv zatvrzelý či žárlivý, by nevelebil architekta Filippa, spatřiv stavbu tak ohromnou, jež ční nad oblohou a je rozlehlá natolik, že by svým stínem mohla pokrýt všechen toskánský lid?“ Všimněte si: Dóm ční nad oblohou jako by jeho klenba neobjímala jen toskánskou obec o nedělích, ale všechny Boží děti naráz a napořád. Alberti přitom zcela jistě alespoň jednou pohlédl na Florencii z okolních kopců, od nichž se katedrála jeví jako sice stále ještě masivní, ale přitom tolik lidská a skromná stavba zasazená do údolí jako kamenný patník na dlouhé cestě. Nicméně katedrále se při vší snaze nelze vyhnout ani od ní trvale odhlédnout, a ta si tak ponechává výsadu výsostné souřadnice, kam až oko dohlédne. Hledět ke katedrále tak ve výsledku znamená odečítat své místo od hemisféry kopule, tedy od přirozeně výchozího bodu celé florentské sluneční soustavy. Někdejší vize kosmu jako nebes obepínajících Zemi tak ve zdejší krajině stále přežívá alespoň jako vztažný pohled na klenutou kupoli sdílející zakřivení s otáčející se oblohou nad námi a obzorem světa kolem nás.

mesto_1mesto_2mesto_3mesto_4mesto_5

 

Obr. 1: Francesco Botticini. Nanebevzetí Panny Marie (1475–6). Florencie se rozléhá vlevo dole.
Obr. 2: Duomo, Florencie, 1897.
Obr. 3: Návrh planetária v Drážďanech (30. léta 20. století).
Obr. 4: Pod oblohou planetária.
Obr. 5: Duomo, kupole. Satana vidíte nad dolním okrajem (1579).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *