kulturní magazín Uni

Československo na světových výstavách reprezentovala celá řada vynikajících pavilonů. Jediný z nich však tehdejší architektuře nejen konkuroval, nýbrž ji i dalece předčil. Řeč je o pavilonu ČSR na Světové výstavě v Paříži z roku 1937, který navrhla vůdčí osobnost české architektonické avantgardy Jaromír Krejcar. S trochou nadsázky můžeme o Krejcarově vynikající stavbě z oceli a skla říci, že o několik let či dokonce desetiletí determinovala jeden z pozdějších stylů 20. století, tzv. vysoce technickou architekturu, neboli high-tech. Důvod, proč architekt sáhl po dvojici materiálů, propůjčujících stavbě neobyčejnou lehkost a eleganci, byl prozaický. Pavilon sám představoval exponát číslo 1, tudíž byl sestaven z materiálů, v jejichž výrobě dosáhlo meziválečné Československo mimořádných úspěchů. Ocel z Vítkovických železáren a sklo od různých dodavatelů navíc Krejcarovi umožnily koncipovat projekt tak, „…aby při přísném zachování požadavků moderní čsl. architektury representoval Československo v Paříži pavilon, který by uspokojoval mezinárodní vkus, toužící po měkčí formě.“ Této formy architekt docílil pomocí dělení skleněných ploch a zaoblením hran budovy nebo lehce vypouklou sklobetonovou klenbou v centrálním výstavním prostoru, kterému dominoval zavěšený jednomotorový letoun. Působivé vzezření své budovy, jejíž expozice se ujal známý grafik a autor originálních instalací Ladislav Sutnar, Krejcar dále umocnil pomocí teleskopického vlajkového stožáru, nesoucího lany kotvenou vyhlídkovou plošinu, kterou v noci osvětlovaly bodové reflektory. Československá standarta, stejně jako neonový státní znak světélkující na lehce prosvětleném skleněném plášti budovy, v Paříži zazářily na dlouhá desetiletí naposledy.

Foto archiv autora

Potůček Jakub