Bezesporu nejzávažnější dílo českého urbanismu pozdních čtyřicátých let představuje základní upravovací plán Hradce Králové, který v letech 1945- 1950 vypracovali architekti Josef Havlíček a František Bartoš. 
Oba tvůrci se v něm přihlásili k tradici královéhradeckého urbanismu a odkazu svého učitele a autora urbanistické koncepce města, architekta Josefa Gočára. Ve své vizi Velkého Hradce Králové tak architekti přímo navázali na Gočárovy regulační plány z konce dvacátých let. Nové městské čtvrti pravidelně situovali kolem historického jádra. Na rozdíl od svého učitele a předchůdce do plánu nově zahrnuli i všechny, dříve samostatné obce, které se snažili zapojit do širokých regionálních souvislostí. Bartoš s Havlíčkem si povšimli blízkosti obou největších východočeských měst, Hradce Králové a Pardubic, jejichž středy „jsou od sebe vzdáleny jen asi 19,5 km, čili zhruba 10 minut 
cesty elektrickou rychlodráhou“. Úvahy architektů tudíž logicky směřovaly k jejich vzájemnému propojení. „Jestliže by se mohly průmyslové oblasti obou měst vyvíjet jakožto k sobě směřující pásmová sídliště,“ uvažovali Havlíček s Bartošem, mohli bychom snad v průběhu několika málo desítek let dospět k útvaru dvou arondovaných historických středisek, sloučených v jeden urbanistický celek.“ Vznikla by tak obrovská aglomerace soustředěná ve dvou základních pásmech – průmyslovém a obytném (oddělených od sebe ozdravujícím zeleným pásem) – a rozvinutá kolem páteřní komunikace, sestávající z dálnice, vysokorychlostní železnice a labského plavebního kanálu. Existence nové megapole se podle autorů neměla citelně dotknout historické individuality a svébytnosti obou měst. Ve své značně utopické, nikoliv však neuskutečnitelné vizi se Josef Havlíček a František Bartoš, využívajíce možností v podstatě již centrálně řízené ekonomiky, pokusili jako 
vůbec první aplikovat principy pásového města, shrnuté již počátkem třicátých let v knize Socgorod sovětského urbanisty Alexandra N. Miljutina, na více než dvě městská centra zároveň. Podle jejich představ nemělo dojít k postupnému propojení jen Hradce Králové s Pardubicemi či naopak, nýbrž i Dvora Králové nad Labem a Jaroměře s Hradcem Králové na severu a Chrudimi s Pardubicemi na jihu.
Foto archiv autora