Téma elektřiny jako jeden z fenoménů nové doby se českou progresivní kulturou meziválečného období vine stejně neodmyslitelně jako dálkové vysokonapěťové vedení industrializovanou krajinou. Ba co více, tak jako tato vedení propojila elektrárny s továrnami, školami, úřady a domovy v důmyslnou síť, spojil tento leitmotiv literaturu, poezii, architekturu a nová média (fotografii a film) v jednu univerzálně srozumitelnou moderní kulturu. Elektrická energie ovšem nebyla jediným fenoménem. Na jedné straně fascinovaly umělce její typické atributy, v nichž spatřovali nové estetické hodnoty. Zřejmě prvním, kdo odhalil nejen jejich krásu, ale i jejich klíčový význam byl S. K. Neumann, který ve svých Nových zpěvech (1910) vidí v telefonních, telegrafních a elektrických drátech kovové ruce moderní souvislosti. Na straně druhé tu byla sama elektrická energie, sice exaktně uchopitelná síla, přesto pro mnohé autory tajemná substance, mající až zázračnou sílu, kterou disponoval například Elektrický kouzelník, hrdina povídek Vladimíra Raffela Elektrický les. Tento novodobý mág vstupuje na scénu jako antický bůh ze stroje (deus ex machina) a zdánlivě bezvýchodné situace řeší s elegancí moderního muže. Jedním z mnoha umělců světla, kteří elektrickému fenoménu a s ním související nové kráse podlehli, byl i profesor kolínské reálky a sportsman Eugen Wiškovský (1888–1964). Ač byl fotograf amatér, patřil k předním protagonistům české fotografické avantgardy. Tak jako další fotografové podlehl společně se svým žákem a přítelem Jaromírem Funkem podmanivé kráse Fragnerovy parní elektrárny ESSO v Kolíně. Wiškovského nefascinovala pouze její utilitární estetika jako celek, nýbrž i její detaily a charakteristické články, utvářející složitý elektrárenský provoz. 
V letech 1933–1935 fotografoval jednotlivé komponenty (turbíny, izolátory, šrouby), které pomocí detailního záběru vkládal do nových, nečekaných souvislostí, nebo z nich vytvářel abstraktní kompozice pro svá zátiší. Typickým motivem záběrů z tohoto období jsou bílé porcelánové izolátory. Fotograf jim na několika záběrech (existují v různých variantách) nejenže vdechl nový život, ale stvořil i příběhy konkrétních příslušníků jinak anonymní milionové armády, jež spoluutváří moderní souvislost, energetickou síť nového věku.
Foto: Muzeum umění Olomouc