Dlouhá desetiletí byl Šumperk prosperujícím centrem svého regionu. 
Město, dbající výstavnosti svých ulic se mohlo pyšnit mnoha příklady kultivovaných staveb, odrážejících řadu středních proudů německé architektury. Přesto i zde našla progresivnější meziválečná architektura své stoupence a objednavatele. Vedle obchodního domu O. Katzera z roku 1930 od místního architekta Ernsta Hantschla to byla vila Hanse a Elfride Hartigových z roku 1926. Vilu, v širším okolí první puristickou stavbu projektovala dvojice místních architektů Hans Vöth a Viktor Hartig. 
Oba projektanti byli absolventy vídeňské uměleckoprůmyslové školy, žáky profesora Oskara Strnada. Stavbě, navržené v jejich Ateliéru pro umění a architekturu, otevřeném v Šumperku v roce 1925, se dostalo zasloužené pozornosti v časopise Moderne Bauformen. Autor doprovodné stati, Max Eisler, poukázal na pozitivní vliv Strnadova školení a právem ocenil Vöthovo a Hartigovo celkové řešení stavby. Podle něj „představuje široce rozloženou krychli, jež je strmě převyšována druhou krychlí, která je do ní vetknuta.“ Její „jednoduchý pravidelný tvar se smysluplně setkává s rozdělením obytné a schodišťové části.“ Tento kompoziční princip, odrážející se fakticky v každém z architektonických proudů 20. a 30. let, umožnil architektům účelně rozvinout půdorysnou dispozici domu. Její centrální část tvoří rohová obytná hala s jídelnou a terasou, z níž vyrůstá subtilní železobetonová konstrukce nesoucí balkon. Skelet společně s nautickým trubkovým zábradlím a rozlehlou střešní terasou propůjčuje stavbě na jedné straně charakter konstruktivistického díla, na druhé straně jsou ovšem tyto avantgardou zbožňované motivy poněkud tlumeny strnadovskou věcnou architekturou, zřetelně se projevující jednak v rastru oken a zejména v kontrastu červené fasády s bílými šambránami okenních otvorů.
Reprofoto: Moderne Bauformen