Projekt školního komplexu z roku 1925 koncipoval autor oproti regulačnímu plánu 
pravostranné labské kotliny (1924) jako uzavřený, symetricky orientovaný areál, výškově navazující na budovu sousedního gymnázia, jejímž autorem je rovněž Josef Gočár. Vizuálně jsou si obě stavby blízké, přesto lze ve školském areálu spatřit významný posun v architektově myšlení. Nejde jen o nová a ve své podstatě již funkcionalistická průčelí dvorních traktů, omítaných zářivě bílou fasádou, nýbrž o snahu vytvořit nový typ školní budovy, reagující na nové požadavky způsobu výuky. V některých aspektech se Go
čárovo dílo přiblížilo ideám holandského hnutí, propagujícího výuku v tzv. školách na volném vzduchu (tzv. opene luchtschool). Přímý kontakt s čerstvým vzduchem a slunečními paprsky měly žactvu v pavilónových, či jen klasicky pojatých, ovšem ideálně orientovaných budovách zprostředkovat velké posuvné stěny z oceli a skla. S těmito variabilními prvky architekt sice v jednotlivých učebnách nepočítal, v souladu s holandskými reformátory ovšem propojil tělocvičnu pomocí shrnovací stěny se školním dvorem, disponujícím atletickým stadionem.
Podle původního záměru měl být součástí sportovního areálu i otevřený plavecký bazén, k jehož realizaci zřejmě z ekonomických důvodů nedošlo. Architekta myšlenky otevřené školy natolik fascinovaly, že neváhal střechy komplexu dokončeného až počátkem padesátých let, vybavit slunečními lázněmi s šatnami a sprchami nejen pro výuku tělocviku, ale i odpočinek žactva.
