Josef Gočár – regulační plány města Hradce Králové (1925–1932)

Společně s Hradcem Králové se během 20. let rozvíjelo i další nové městské centrum, Baťův Zlín, utvářený jako město v krajině. Hradec Králové se naopak stal sídlem, do něhož jeho okolní krajina plynule vstupuje. Josef Gočár si uvědomil tuto možnost, a proto ve své regulaci města, 4_Architektura1započaté roku 1925, přišel s koncepcí rozdělit městský celek na několik satelitů, obepínajících historické centrum a navzájem od sebe oddělených zelení. Prvním urbanistickým prostorem, který Gočár vytvořil, bylo dnešní Masarykovo náměstí, jehož severozápadní část uzavřel monumentální půlkruhovou frontou domů. Ta posloužila jako výrazná pohledová kulisa pomníku prezidenta Masaryka. K výhradnímu řešení dalších urbanistických úprav města byl 4_Architektura2architekt pověřen samotným starostou Ulrichem. V letech 1926–1928 rozpracoval detailně úpravu Eliščina nábřeží a okolí muzea, které zamýšlel dostavět v souladu s Kotěrovým návrhem. V roce 1927 navrhl prodloužit Eličšino nábřeží, do jehož prostoru situoval městskou galerii, sokolovnu a městské lázně. Ve stejné době, počínaje rokem 1926, pracoval současně i na další úpravě, školním bloku v Zálabí, a úpravě prostoru pro Církev československou husitskou. Na stavbu Rašínova gymnázia navázal komplexem obecních a měšťanských škol, mateřskou školou a několika otevřenými domovními bloky. Nejvýznamnějším urbanistickým prostorem v Hradci Králové, který se konstituoval již od konce 20. let, bylo Ulrichovo náměstí. Původní koncepci Josef Gočár ještě v roce 1925 upravil. Z prostoru náměstí vyňal zamýšlenou budovu divadla a dotvořil jej symetrickou kompozicí čtyř věžových nárožních domů. V roce 1930 doplnil náměstí o tzv. klidovou zónu, dlážděnou velkými betonovými deskami, a do jejího středu situoval pomník Františka Ulricha. Záměrem celkového regulačního plánu města Hradce Králové, dokončeného architektem Josefem Gočárem v roce 1928, bylo vytvořit novou harmonickou aglomeraci, jíž prorůstají pásy zeleně, které od sebe oddělují plánovaná satelitní předměstí. Gočárův plán tak reagoval nejen na starší Wagnerovu vizi velkoměsta, ale i na soudobé americké a anglické urbanistické tendence.4_Architektura3V rámci pozdějších úprav regulačního plánu vypracoval Josef Gočár ve spolupráci s dendrologem V. Kamenickým zahradní úpravu v severovýchodním sektoru města (1932). Na základě požadavků nového starosty Josefa V. B. Pilnáčka měl mít park (Šimkovy sady), podobu japonské zahrady. Velkým přínosem díla pro budoucí charakter města byl způsob, jakým Gočár do jeho rodícího se organismu zakomponoval množství zeleně. Architekt si povšiml, že díky terénní konfiguraci obou říčních toků vstupuje zeleň z okolní krajiny přímo do města a plynule jím prochází. Tyto typické rysy pak aplikoval na zelené pásy mezi satelity.

Přidat komentář