Nejsem ekonomický nacionalista, ale pokud je to jen trochu možné, snažím se maximálně podporovat místní či regionální produkty. Přijde mi z dlouhodobého hlediska neudržitelné, abychom si dopřávali produktů, které, než se dostanou k našim rukám, musejí absolvovat pouť přes celou Evropu nebo dokonce půlku světa. A protože je září, měsíc vinobraní, rád bych na příkladu této tradiční komodity poukázal, jak pozitivní taková zdravá podpora 
moravských vín může být. Na úvod našeho krátkého pojednání o jednom výjimečném architektonickém díle, úzce spjatém právě s vínem, by nebylo od věci konstatovat následující. Není pravda, že naše vína nedosahují takové kvality jako dnes tolik oblíbená vína jihoamerická, australská, francouzská nebo italská. Moravská vína, zejména ta bílá, špičkové kvality samozřejmě dosahují, ba co víc, někdy ji i předčí. A právě na produkci takových vín, která se mohou pyšnit řadou prestižních zahraničních ocenění vsadilo popické vinařství Sonberk. A nejen na ně, ale rovněž na vynikající soudobou architekturu, v níž jsou vína vyráběna, prezentována a prodávána. Vinice, v jejichž srdci se první česká ryze vinařská novostavba nachází, se rozprostírají v malebné, lehce zvlněné krajině pod Pálavou, kde vinnou révu pěstovali již staří Slované.
Původní, asi dvaceti hektarový vinohrad byl majitelem, zběhnuvším z advokacie, rozšířen a vhodné místo pro novostavbu bylo ponecháno na výběru architekta. Jím se na základě úzké architektonické soutěže, které se dále zúčastnili Vlado Milunić, Svatopluk Sládeček a Miro Herman z Bratislavy, stal Josef Pleskot. Oproti soutěžnímu návrhu však realizovaná verze (nutno dodat, že ku prospěchu věci) prodělala podstatné změny. Stavba je typickým dílem svého autora. Je značně kontextuální, prostá a zároveň nenápadná (z vrchů blízké Pálavy ji takřka nelze spatřit, jak dokonale splývá se svahem), zkrátka taková, jaká by současná architektura, která spíše než o šokující pojetí usiluje o dlouhodobě udržitelné hodnoty, měla být. Její celkové, velmi přátelské pojetí, na němž je sympatická schopnost přirozeně stárnout, podtrhují přírodní materiály, jakými jsou kámen, dřevo a koneckonců i hrubý beton, odlévaný tradičním způsobem do bednění zhotoveného z neopracovaného dřeva. Vinařský dům Sonberk je fascinující dílo a následováníhodný počin, ilustrující právě ony pozitivní aspekty podpory produktů domácí provenience. Prostředky, za které jsme získali jednu či několik lahví výtečného vína se nám bohatě vrátily, a to nejen v podobě neopakovatelného chuťového zážitku, ale především v podobě krásného architektonického díla a kousku zušlechtěné kulturní krajiny.
Foto autor