Město s nejlepšími podmínkami pro život aneb vize Romana Kouckého, která nebude uskutečněna

Před několika dny byl Hradec Králové vyhlášen místem s nejlepšími podmínkami pro život v naší republice. Předstihl dokonce i Prahu, Brno, Zlín a samozřejmě i nedaleké Pardubice, které ovšem obsadily skvělé třetí místo. 10_mesto_s Před několika měsíci proběhla v Hradci Králové soutěž na nový územní plán města. Jak ale tyto dvě kusé zprávy spolu souvisí? Domnívám se, že tradice územního plánování, která má v mém rodišti více než dvousetletou tradici, sehrála v oné anketě jednu z hlavních rolí. Díky vizionářům, jakými byl starosta František Ulrich a mnozí architekti, především Josef Gočár, získalo město potenciál, na němž mohlo stavět i několik desetiletí po Gočárově smrti. Již před několika lety bylo ovšem zřejmé, že město potřebuje nový koncept, který by stotisícové aglomeraci umožnil bezproblémový růst alespoň do roku 2050. Výsledek přinesla právě letošní urbanistická soutěž, ve které zvítězili architekti, kteří ale nebyli mými favority (Patrik Kotas a Tomáš Vymetálek). Podívejme se proto na starší studie týmu Romana Kouckého, které determinovaly jeho odměněný soutěžní návrh z letošního roku, jež měl být podle mého názoru určen k detailnímu rozpracování. 10_mesto_s_2Renomovaný pražský architekt Roman Koucký je jedním z mála vynikajících architektů, kteří Hradci Králové obětovali několik měsíců detailního studia a usilovné práce. V roce 1997 se Kouckého tým zúčastnil soutěže na uzemní plán města, v němž představil řešení, které se pomocí „cesty, okružní třídy, která by město obepnula a ukončila“, snažil zastavit další rozpínání města do volné krajiny. Protože Hradec Králové vždy chápal, jak sám uvádí jako kruh „jako ideální geometrickou strukturu okruhu a radiál“, rozhodl se po vnějším obvodu aglomerace vést třetí okružní komunikaci, která by se nestala jen symbolickou hranicí města, nýbrž jeho faktickým vymezením. „Aby byl okruh skutečně nepřekročitelnou hranicí, je zastavěn pouze jednostranně, i když je to momentálně neekonomické. Uvnitř jsou domy, venku stromy. Čtyři řady topolů jsou krásným obrazem v krajině a přesvědčivou vizí o dalším formování města. Alej stromů může určit hranici města mnohem dříve, než tudy bude možno vést silnici a než se město rozroste až sem,“ uvádí Koucký v knize Elementární urbanismus. Architekt si povšiml, že územní plány sice řeší rozvoj královéhradecké aglomerace dlouhodobě dopředu, od třicátých let však nejsou rozpracovány do regulačních plánů. Podle architektova názoru „hledání odpovídající struktury zástavby, ale i veřejných prostranství tak stagnuje a znejasňuje obraz města“. Podle něj by přitom stačilo navázat na tradici velkých vizí, které byly Ulrichovu městu více než vlastní.

Foto archiv autora a České komory architektů

Přidat komentář