Architektonické řešení, stejně jako hmotové uspořádání pavilonu refl ektuje podle mínění autorů důležitost objektu „pro akutní záchranu lidských životů“. Po vzoru slavného rčení zakladatele tzv. chicagské školy, architekta Henryho Sullivana, je zde vše logicky 
podřízeno funkci, která sleduje v tomto případě i lékařskou vědu. Pavilon ovšem není, ač je prošpikován nejsofistikovanějšími medicínskými technologiemi dneška, funkcionalistickým strojem na léčení, nýbrž přátelskou budovou s citlivě komponovanými a barevně perfektně sladěnými interiéry, které spíše než sterilní nemocenské prostředí připomínají laboratoře technoparku nebo reprezentativní showroom renomované společnosti. Snaha potlačit tímto způsobem na lidskou psychiku negativně působící nemocniční prostředí je pro architekty z ateliéru
DOMY, především pak pro Jana Topinku typická. Obdobně navrhoval interiéry sousední interní kliniky, s jehož parterem s obchody a restaurací je emergence propojena. Postupoval tak i v případě oční kliniky ústecké Masarykovy nemocnice (2006). V královéhradecké nemocnici šel Topinkův tým ovšem mnohem dál. Budovu s elegantně zaoblenými rohy, která nezapře jistou podobu s některými díly českého funkcionalismu nebo Burianovým a Křivinkovým pavilonem akutní medicíny v brněnské nemocnici u Milosrdných bratří (2002–2005), vybavili autoři v souladu s dnešními požadavky neodmyslitelným heliportem. Ten zde však nepředstavuje pouhou přistávací plochu, jasný
orientační bod, ale také dílo s jistými uměleckými kvalitami v podobě pastelově barevného květu, jenž je v různých podobách a variantách přítomen v celé budově. V podobě velkoformátových potisků skel se s ním můžeme setkat na specializovaných pracovištích (uklidňující motivy zelené a rozkvetlé letní louky) nebo v podobě drobného ornamentu v čekárně ambulance, která je opět tvarově i barevně velmi nápaditě řešena. K její příjemné atmosféře jistě přispívá i zvolený mobiliář, především repliky monolitických židlí od proslulého designéra Vernera Pantona z konce 50. let.
