Miroslav Pospíšil, Pavilony Ústavu ekologie krajiny AV ČR (Brno, 2003)

Původní záměr, se kterým se investor na Pospíšilův ateliér obrátil, předpokládal jen rekonstrukci starší budovy. Architekt však vedení 6_Architektura ústavu přesvědčil, že vhodným řešením bude postavit budovy nové. Nejdříve bylo provedeno severní, eternitem obložené křídlo s laboratořemi, inspekčními pokoji a garážemi. Poté bylo přistoupeno ke stavbě jižního administrativního křídla, které Pospíšil komunikačně a vizuálně sjednotil s laboratorní budovou pomocí visuté lávky a předsunuté železobetonové rámové konstrukce. Na první pohled by se mohlo zdát, že tento rám, v podstatě modul, ze kterého je skelet budovy sestaven, plní funkci pouhé estetické spekulace. Vnímavějšímu pozorovateli ale neujde, že tato stěna je součástí autorova rafinovaného prostorového konceptu, jež sestává i z venkovního prostoru. Pospíšil je v první řadě stavař, konstruktér, který svou budovu zakládá na jasně definované a funkční konstrukci a ve smyslu Sullivanova výroku „forma sleduje účel“ ji navrhuje na základě potřeb budoucího uživatele. Pro tohoto klienta, jak architekt předpokládá, je důležitá práce nejen v laboratoři, ale především v terénu. Pevná statická konstrukce tedy symbolicky poukazuje na laboratorní výzkum, mobilitu zaměstnanců pak asociují do rámů vložené, jemně high-techové ‚plechové krabice‘, ze kterých je budova složena. S principem vkládání jakýchsi buněk nebo kontejnerů do organismu stavby pracuje autor i v prostoru mezi budovou a již zmiňovanou rámovou konstrukcí. Jen s rozdílem, že přesně ohraničené aluminiové kancelářské boxy nahrazuje volným prostorem, zasedací síní pod širým nebem. 

Foto www.atelier-r.cz

Přidat komentář