Více než kterékoliv jiné stavební památky jsou dnes ohrožena díla moderní architektury. 
Zatímco jsme si zvykly secesní, kubistickou nebo dekorativní architekturu z počátku 20. let vnímat jako památkové objekty hodné ochrany, u pozdější funkcionalistické a zejména poválečné architektury tomu tak zatím není. Přesto existuje celá řada zdevastovaných či ohrožených děl architektury florální nebo pozdější geometrické secese. S trochou nadsázky řečeno v každém českém, moravském, ba i slezském městě najdeme onoho pověstného ,kostlivce ve skříni‘. V Hradci Králové jím donedávna byla významná stavba původně Okresního domu, později součásti grandiózního 
Grand hotelu Urban od zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry. Reprezentativní budovu s velkoměstskou kavárnou v parteru, úřadovnami a zasedací síní zastupitelstva královéhradeckého okresu architekt navrhl již v roce 1901. Nekompromisně moderní stavba, odrážející ve svém řešení Kotěrovo přesvědčení, že architektonické tvoření má dvě funkce: v první řadě konstruktivní tvoření prostoru, v druhé řadě okrášlení, byla realizována v letech 1903–1904. Poté dlouhá desetiletí fungovala jako vyhlášený hotel se stylovou restaurací. Smrtelnou ránu budově zasadila až ,divoká podnikatelská‘ devadesátá léta. Budovu restituovali původní majitelé, kteří se však nebyly schopni domluvit, jak s opětovně nabytým majetkem dále naložit. Na poslední chvíli ale budovu zachránil příznivec Kotěrovy architektury, hoteliér Michalis Dzikos. Tento podnikatel, proslulý citlivou rekonstrukcí známého Kotěrova Mandelíkova zámku v Radboři (1914), se rozhodl do rekonstruované budovy 
vrátit hotelový a restaurační provoz. Budovu rekonstruoval podle projektu architekta Ondřeje Kukrála s mimořádnou citlivostí. Samozřejmostí této rekonstrukce, jež snad vyjma Müllerovy vily v Praze (A. Loos), Baťova mrakodrapu, známé ,jedenadvacítky‘ ve Zlíně (V. Karfík) nebo Městského muzea v Hradci Králové (J. Kotěra) nemá u nás obdoby, byl detailní stavebně historický průzkum, předcházející samotné restaurátorské rekonstrukci. Ta budově, ale i městu vrátila někdejší lesk. Význam této obnovy ovšem spočívá v respektování a úctě k původní architektonické koncepci budovy, jíž byla rekonstrukce v maximálně možné míře podřízena a to i za cenu ztráty lukrativních prostor (z tohoto důvodu majitel neprorazil charakteristickou vysokou střechu okenními arkýři ani střešními okny). V interiéru byly obnoveny zlomky původního vybavení, ovšem tam, kde se nedochovaly, nebyly nahrazeny replikami, nýbrž soudobým kultivovaným minimalistickým detailem. A právě v tom tví význam tohoto inspirativního znovuzrození.
Foto autor