Oskar a Elly Olárovi, studie Janáčkovy koncertní síně pro Ostravu, 1949

Nová knihovna, galerie a koncertní síň představují kulturní stavby, po kterých Ostrava (zatím marně) volá. 11_oskar_a_ellyJiž v roce 1949 navrhl architekt Oskar Olár pro toto město vynikající koncertní síň, kterou můžeme považovat za jednu z nejobdivuhodnějších a současně nejzáhadnějších poválečných studií manželů Olárových. O jejím projektu i jeho pozadí, totiž neexistují – kromě fotografi e skici – žádné další doklady. Nelze tedy spolehlivě říci, souvisel- li s ostravskou filharmonií, od roku 1954 koncertující pod názvem Janáčkova filharmonie, či s některým z kulturních domů, budovaných velkými ostravskými podniky. Protože se však dobově proklamovaná péče o kulturní rozvoj dělnické třídy měla rozvinout v multifunkčních kulturních kombinátech, sdružujících pod jednou střechou koncertní a divadelní sály s klubovnami, čítárnami a výstavními síněmi, je pravděpodobné, že tuto budovu architekt koncipoval skutečně pouze pro velké hudební těleso. V této souvislosti nebude od věci uvést, že absenci akusticky vhodného moderního prostoru se již v minulosti snažil ostravský magistrát čelit vypsáním několika veřejných soutěží. Tento handicap měla na dlouhá desetiletí vyřešit stavba Domu osvěty, vzešlého ze soutěže v roce 1938. Její vítězové architekti Lubomír a Čestmír Šlapetovi si ke spolupráci na projektu, jehož realizaci znemožnila válka, přizvali předního akustického experta a architekta Arne Hoška, s nímž již dříve spolupracovali při přestavbě ostravského kina Alfa. O necelé tři roky později vypracoval Hošek společně s Miroslavem Kouřilem a Josefem Rabanem projekt atypické Janáčkovy koncertní síně pro hlavní město Prahu. V revui Architektura k tomu podotkl: „Síň se liší od kostela i od tradiční koncertní síně. Svoboda pro jevu posluchače je vyvážena vnitřní svobodou. Spontánní nad šení ustupuje vážnosti a prohloubení hudebního citu.“ Stejně tak zřejmě koncipovali svoji fi lharmonii také architekti Olárovi. Nehraje patrně roli, jestli znali Hoškův projekt, podstatné je to, že svému dílu rovněž propůjčili atypické vzezření, postrádající jakýkoliv pro múzické budovy dvacátého století tak příznačný patos. Spíše než koncertní síň tak jejich dílo připomíná extravagantní dancing s restaurací a barem, který se měl bezpochyby stát součástí bočního křídla. Stavba fascinující nejen svým elegantně prohnutým průčelím, ale i pozoruhodnou vnější konstrukcí střechy, představuje v rámci tvorby manželů Olárových jedinou takto organicky tvarovanou architekturu, které se vzdáleně podobá snad jen návrh přístavby kina Odeon v Ostravě z roku 1930.

Foto Sbírka architektury Muzea umění Olomouc

Přidat komentář