Jeho koncepce, spočívající v hledání optimální podoby dnešního venkovského domu, ovlivněného archetypy (úzká podélná dispozice, sedlová střecha nebo vertikální okna), nabízí zdařilou alternativu neinvenční masové, 
katalogové nearchitektuře, devastující okrajové části snad všech českých obcí. Dům si z našeho nejprestižnějšího architektonického klání Grand Prix Obce architektů za rok 2004 odnesl zasloužené čestné uznání v kategorii novostavba. Jury ocenila na architektově „obyčejném venkovském stavení“ vedle absence „odkoukaných rekvizit“ technické a materiálové extravagance i jeho přirozenou moudrost, inspirovanou zaniklým vesnickým stavitelstvím. 
Vůdčí myšlenkou Nasadilova rodinného domu pro mladou čtyřčlennou rodinu bylo tedy vytvoření prototypu „nového vesnického domu pro českou krajinu“. Alternativu dnešní pokleslé výstavbě dům situovaný v extravilánu obce a zamýšlený navíc jako stavba svépomocí, jistě nabízí. Ve své podstatě slučuje charakteristické, archetypální, nikoliv však sentimentální prvky tradiční venkovské architektury, zejména desetiletími prověřenou 
jednotraktovou dispozici s řazením místností za sebou, s komfortem (technickým i prostorovým) zcela odpovídajícím požadavkům současnosti. Jednoduchá, původně zamýšlená bílá schránka domu s pravidelným rastrem štíhlých okenních otvorů ukrývá uvnitř volně uspořádaný obytný prostor, rozdělený vloženými buňkami toalet a koupelen na jednotlivé sekce. Srdcem domu, který dále charakterizuje kontrast otevřených (jižní) a uzavřených (severní) průčelí, je obytná, až do krovu otevřená hala. Z ní se, jak sám autor poznamenává, „vine cesta domem,“ jež dále pokračuje po otevřeném schodišti do podkroví, kde končí v „tiché a uzavřené části s ložnicemi dětí“.
