Petr Hrůša, Petr Pelčák: Obytné domy v Brně-Jundrově, 2007

Tvorba brněnské dvojice vždy pro řadu teoretiků architektury představovala synonymum pro kontext. Avšak kontextuálnost v Hrůšově pojetí neznamená zapadnout do prostředí, nýbrž zbudovat místo, což se zdařilo. Přispěla k tomu i organicky zvlněná, nicméně betonová hradba blízkých 10_architektura1paneláků. Bytové, výrazně vertikální domy tu na jedné straně figurují jako ,transformátor‘ mezi přirozenou a naddimenzovanou zástavbou, na straně druhé vnášejí do širšího okolí jistý řád a formují klidné, přátelské prostředí. A to díky pevnému spojení s okolní zelení, jež zde nebyla pro architekty obvyklou překážkou, dále díky vhodnému měřítku nebo utvoření intimních zákoutí, především jakési vnitřní uličky s malými svažujícími se předzahrádkami bytů v přízemí. Tyto nepatrné detaily místo bezpochyby vytvářejí. Ovšem jen jednu jeho část. Tu druhou, podstatnější, utváří samo architektonické pojetí, jeho detaily i použité materiály. Z tohoto pohledu se dvojice domů sice jeví jako obyčejné bytovky, nicméně působí jako naprostý zázrak. A to díky své jednoduchosti a solidnosti, podpořené volbou prověřených technologií a kvalitních materiálů, což souvisí s Pelčákovým přesvědčením, že dům by měl být nezranitelný, tedy na údržbu nenáročný, flexibilní, zkrátka bez použití komplikovaných a nestálých hightechnologií. Zřejmě proto architekti své domy pojali jako normální zděné baráky s normálními, i když francouzskými okny. 10_architektura2Čtyřetážové, trojtraktové domy s dvojicí schodišť, prozářených světelnou šachtou, disponují několika typy bytových jednotek (dvoupokojové, třípokojové nebo mezonetové). Přestože se na detailech jednotlivých bytů již architekti nepodíleli (dotvářeli si je sami stavebníci), alespoň v základu jim tvůrci propůjčili kvality vysokého obytného standardu, k němuž vedle dobrého dispozičního řešení bytů (vybaveného samostatnou šatnou) náleží i kvalitní hliníková okna, teakové rošty na terasách mezonetových bytů či prostorný, skutečně obyvatelný balkon s obyčejným ocelovým zábradlím. To vše zabalili do břízolitem omítaného pláště, jenž spolu s teracovými dlažbami a pískovcovými pásky, lemujícími okenní výklenky, odkazuje k tradici brněnského (nevědeckého) funkcionalismu, který do osobité polohy rozpracovali Ernst Wiesner nebo Otto Eisler. Je škoda, že tyto detaily, jež nejsou samozřejmostí, neovlivnily úpravy ani jediného bytu, jež jsem měl možnost si osobně prohlédnout. Ale takový už je vkus většinové společnosti, která jakoby přestávala umět bydlet.

Foto autor

Přidat komentář