Ten dům se, nevím proč, jmenuje Egon, ale já mu říkám Šárka. Navrhla jej totiž moje kamarádka 
a spolužačka Šárka Dlouhá, se kterou se znám už z mateřské školy, kterou koncem dvacátých let minulého století navrhl architekt Josef Gočár (tak jako většinu špičkové architektury v Hradci Králové). Šárka je jednoduchý, v podstatě nenápadný příměstský rodinný dům. Zaslouží si ale naši pozornost. A to právě díky své obyčejnosti, takřka ušlechtilé prostotě, 
která se právě moc ,nenosí‘. Na rodinném domku od Šárky Dlouhé oceňuji v dobrém slova smyslu potlačení přirozených tvůrčích ambicí. Architektka pro svůj dům nehledala extravagantní vzezření (jak u mnoha architektů bývá pravidlem), ba ani nijak neexperimentovala. Svůj příbytek prostě odvodila od archetypu venkovského domu (podlouhlá, úzká stavba se sedlovou střechou). V konečném řešení tak stavba působí ve svém kontextu přirozeně. Středobodem, v zahradě (mezi vzrostlými třešněmi) volně stojícího domu je přirozeně obytný prostor s kuchyní, která zde na místo funkcionalistické kuchyně – laboratoře figuruje jako designovaný skvost vnitřního vybavení. Její ostře červené pravoúhlé objemy skvěle kontrastují s ostatním vybavením, zejména však s elegantními křivkami biedermayerských židlí a cetrisovými podhledy stropů schodiště. Součástí domku propojeného skrze velká dřevěná okna s okolní polabskou krajinou je vedle nezbytného vybavení a několika obytných místností, poskytujících svým obyvatelům dostatečný prostor, i autorčin ateliér.
Foto autor
