Jednou z mnoha studií, které Roman Koucký se svými spolupracovníky vypracoval pro město Hradec Králové, je dva roky stará vize revitalizace Benešovy třídy. Tato prostorná avenue se původně měla stát tepajícím srdcem obrovského sídliště Moravské Předměstí, projektovaného v letech 1968–1970. Jeho autoři, pražští architekti Vlastimil Durdík, Jiří Novotný, Karel Marhold, Milan Polívka a Miroslav Vaic, tuto zónu v dobré víře pojali jako tradiční obchodní a obytnou ulici, která ovšem již od svého vybudování vede odnikud nikam, což můžeme považovat za jeden z jejích zásadních problémů. 
Další problém, alespoň co se názoru Romana Kouckého týče, vězí ve značné dávce utopie „původního návrhu, který byl tak ‚velkorysý a dokonalý‘, až ve výsledku vedl k naprosté periferizaci daného místa“. Díky tomuto neblahému jevu je sídliště se značnými rozestupy mezi jednotlivými domy dnes relativně řídce osídleno, což se dále může ještě prohlubovat, neboť Benešova třída nepatří ve městě k dobrým adresám. Šanci pro tuto aglomeraci Koucký spatřuje v jejím oživení díky navýšení počtu obyvatel, kterého lze dosáhnout „jedině dostavbou na nových plochách a revitalizací stávající struktury“. Řešení je to zdánlivě jednoduché, v našich podmínkách ale jen těžko uskutečnitelné, neboť vyžaduje místo populistických kroků, spočívajících v banálních ,humanizacích‘ sídlišť, komplexní a systematicky prováděnou revitalizaci. Architekt proto ve své studii zahušťuje obytný prostor sídliště novou, sekundární výstavbou, která svým měřítkem neodporuje původní zástavbě. Panelové domy nelikviduje, ani je jinak zásadně nepozměňuje, poněvadž respektuje jejich charakteristické rysy. 
Zjednodušeně řečeno, Kouckého koncepce revitalizace deskových panelových domů na Benešově třídě je založena na premise, že panelák je krásný. Z tohoto důvodu architekt navrhuje upravit pouze pláště domů, například formou sjednocující, ale dynamické grafi ky, která může identickým panelákům ve výsledku zajistit jistou míru individuality.
Foto archiv autora.
