Vídeňské okénko – Na výpadovce

Je to jen dojem, spíše neodbytné mámení, než skálopevné přesvědčení, ale vnucuje se s intenzitou nevyřčené myšlenky. Vídeň je klamavým městem. Nepřístupným jako duše, skrývající se za uniformou či kamennou tváří, ze které nelze odečítat. Lze ji křižovat dny i týdny, aniž by se člověk zbavil neurčitého tušení, že „opravdová“ Vídeň se dává všanc pouze v uvozovkách, jako šalebný dvojník, který i při nejdivočejším výslechu prozradí jen to, co se naučil z textu.
vídeňNa samotném severním konci Vídně, nedaleko dálničního uzle, z něhož vybíhá šlahoun až ku Praze, se nachází ostrov, který je útočištěm místních rybářů, čtenářů i bezcílných městských tuláků. V horším případě též bezejmenného gargantuovského nudisty; je až s podivem, jakou dokáže jedna dobře situovaná a vpravdě nelidská zadnice vytvořit rázovou vlnu, zasahující snad i ryby v okruhu zhruba padesáti metrů. Jedná se o jedno z méně nápadných, ale o to poetičtějších zákoutí Vídně, pozůstatku velkolepého plánu na zimní přístaviště v umělém rameni Dunaje, který se sice nakonec neuskutečnil, ale po kterém zde zůstala působivá soustava navýsost důstojných zástupců průmyslové architektury přelomu 19. a 20. století. O ostrov o ploše sotva několika set čtverečních metrů se zde dělí plavební komora a jez, završené decentní, leč šlechetnou administrativní budovou (která si v lecčems nezadá se slavnými vídeňskými zastávkami metra rovněž z Wagnerovy pozůstalosti) a přilehlým skladištěm, a především pak mostem, kterému kraluje dvojice hrdých lvů z dílny místního sochaře Rudolfa Weyra.
Most Schemerl Brücke, tvořený kamennými základy s kovovou přeponou, spojující čtvrti Nußdorf a Brigittenau, je záměrným vyvrcholením celého komplexu. Dnes už to není úplně patrné; areál je mnohem zarostlejší stromy, než býval, stejně tak efekt optického dramatického úvodu do města, kdy novobarokní lvi doslova vyčnívali nad mnohačetné fabriky dělnického Nußdorfu, je dnes umenšen mohutným dlouhým nadjezdem směrem na Klosterneuburg. Nicméně v době svého vzniku, tedy na samém konci 19. století, jej Otto Wagner, který je společně se Sigmundem Taussigem za soustavu zodpovědný, považoval za bránu do města, která si zaslouží patřičné pompy. Netřeba se zdržovat popisem detailů; veškeré finesy, od luceren přes sofistikované tvarosloví vln a protivln až po náhledy kovových doplňků, si můžete sami prohlédnout na adrese http://flickrhivemind. net/Tags/schemerlbrücke/Recent. Dodejme jen, že dnes je ostrov namísto zamýšlené brány pomyslnou labutí písní Vídně, už jen proto, že je středobodem posunuté perspektivy, které si Wagner nemohl být z pochopitelných důvodů vědom. Nußdorf už dávno není začouzenou koncovkou Vídně, naopak, pod dálničním nadjezdem, směřujícím na Klosterneuburg, vyrostla nefalšovaná kolonáda, která ostrov lehkomyslně přehlíží a míjí. Stejně tak Donaucity na druhé straně Dunaje bere Schemerl Brücke a lvům jejich původní výjimečnost vstupní brány.
Z ostrova se tak stala přívětivá varianta Ballardovy betonové pasti; jedno z míst, které je sice zarostlé do města, ale k městu přesto nepatří, neboť se skrývá mezi nadjezdy, podjezdy, dálničními uzly či železničními koridory, zcela mimo tkáň a gramatiku metropole. Místo má vlastně podobnou atmosféru, jako protilehlý, na jihu se nacházející hřbitov bezejmenných. Snad jen že zde není místa k věčnému spočinutí, ale k prozatímnímu odpočinku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *