Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i v současné době připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Mina Agoassi: Red Eyes

Zpěvačka Mina Agossi se na francouzské jazzové scéně pohybuje už dvacet let, dokonce se prosadila i na druhé straně Lamanšského průlivu, u nás je však celkem neznámá. To jí nic neubírá na kvalitách. Loňské album Red Eyes ji představuje jako vyzrálou interpretku, která ví, v čem je její síla. Oproti předchozí desce… Číst dál...

Strike Anywhere ve stínu atomové bomby

Richmondští Strike Anywhere patří k předním představitelům melodického politického punku v USA, jaký hrají i známější Anti- Flag. Bylo by však chybou vytýkat jim prvoplánovou angažovanost ve snaze svézt se na nechuti vůči americkému establishmentu. Zpěvák Thomas Barnett sám poznal, jak mohou války ničit životy a zdraví.… Číst dál...

Gerda Blank: Numbers

Gerda Blank potvrzují McLuhanovo tvrzení o tom, že se svět stává globální vesnicí. Novozélandský multiinstrumentalista Rhys Braddcok a britský bubeník Stuart Mills žijí a tvoří v Brně. Podstatnější ale je kvalita jejich hudby. Jejich rock je plný energie, má ohromující drive, doslova se žene vpřed, přesto písním nechybějí… Číst dál...

Skrytý půvab byrokracie: My pravdu nemáme

Dějiny se pohybují ve spirále a kultura, která je reflexí reality, to jasně odráží. Většina skladeb na posledním albu Skrytého půvabu byrokracie by klidně mohla vzniknout na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a dobře by zapadla vedle tvorby takových Ještě jsme se nedohodli nebo některých undergroundových kapel či minimalistické… Číst dál...

Fetch!: Parfum et Koteka

Fetch! patří k nejvýraznějším představitelům tuzemského noise rocku, i když neexistuje tak dlouho jako Gnu nebo Lyssa. Označení noise rock se sice může skupině příčit, slovu rock by se možná ráda vyhnula, protože začíná působit zprofanovaně a vyčpěle, ale k pojmu noise se mi více hodí Napalmed. A navíc jsou esencí rocku.… Číst dál...

The Plastic People Of The Universe: 1969–1985

Cože? Další Plastici? To ještě nebyly všechny archivy vytěženy? Ne, nebyly, ale tentokrát není potřeba mít obavy z další náruče bůhvíkde vyhrabaných mizerných nahrávek. Říkám to jako člověk, který se opupínkuje, když vidí nové CD s dalším koncertem některé z undergroundových legend, které se vydávají bez jakéhokoli kritického zhodnocení… Číst dál...

Mrtví punkáči v komiksovém hororu

DEE DEE RAMONE se proslavil jako baskytarista skupiny Ramones, Chelsea, hotel hrůzy (vyd. Maťa, překlad Josef Kučera a Jiří Plesnivý, 190 str.) však ukazuje, že jeho talent byl mnohem širší. V jiné době by se možná Douglas Glenn Colvin proslavil jako spisovatel a ani by nepotřeboval ten ramoneovský pseudonym. Jak řekl v 70. letech… Číst dál...

Lyssa: El Clásico

Lyssa je v současnosti asi nejvýznamnějším reprezentantem tuzemské scény noise rocku. Na výlučnou pozici upozorňuje i aktuální album, jehož součástí je docela brutální paranoidní a samozřejmě stylově černobílý komiks dodávající rámec písním. Deska nabízí přesně to, co se od Lyssy čeká, zvuk je hutný a patřičně… Číst dál...
Další články