Ondřej Váša

Filozof a kulturní redaktor, působil v časopisech Rock & Pop, Art & Antiques či Mladý svět, v současnosti přispívá do magazínu UNI a čtrnáctideníku Ateliér. Ve svých akademických pracích se věnoval Marcelu Duchampovi (motiv reprodukce a replikace) a teoretikovi Georgesovi Didi-Hubermanovi. Věnuje se také pedagogické činnosti, je spoluautorem monografie o malíři Otovi Bubeníčkovi a kromě umění a filozofie píše také o moderní literatuře.

Zpívej pozpátku a plač – Mark Lanegan

Laneganovy do češtiny přeložené vzpomínky Zpívej pozpátku a plač nejsou knihou. Jsou zúčtováním se všemi, které měl na svém osobním černém seznamu? Jasně. Jsou nezkreslenou kronikou jednoho z vrchních obejdů seattleské scény 90. let? Rozhodně. Zpovědí? Určitě. Ale knihu oněch čtyři sta padesát stran vzpomínek netvoří až do chvíle,… Číst dál...

Hvězdné okénko

Faith No More: Just a Man S Faith No More jsme začali a bez víry též skončíme. Po vší vyzpívané melancholii za hvězdami, co z nebeských stanovišť odcházejí na pulty kosmického duty free shopu, nám na stole zůstala ležet jedna poslední nesplacená otázka. Naléhavá a nepříjemná jak svit úplňku, když se vám chce… Číst dál...

Hvězdné okénko

WWW: Letadla Z melancholie za ztracenou hvězdnou nadějí přátelství – právě proto, že jsme hvězdy strhli do pouličních záblesků a sami se jimi stali – dnes vystřízlivíme do neúprosné skepse. Lubomír Typlt a Ondřej „Sifon“ Anděra bloudí bezútěšnou krajinou v čele „vojska bez velitele, které marně hledá nepřítele“, zatímco „kolem Země obíhá… Číst dál...

Hvězdné okénko

Depeche Mode: Happens All The Time Při naší cestě za hvězdnou melancholií jsme se dostali do podivné situace. Jako bychom vstříc churavějícím nebesům cestovali jen proto, abychom nalezli sami sebe. V pustinách, jež jsme na zemi ztratili. Jaká melancholie nás však obestře, když hvězdy namísto vzhlížení k nim sundáme z oblohy? Kdy je necháme vyhořet… Číst dál...

Hvězdné okénko

Priessnitz: Hvězda Pakliže jsme posledně pod nočními satelity „snili svý sny“ se Zvířetem jménem Podzim, marně čekajíce na probuzení kosmickým telefonátem, dnes ještě zůstaneme spát tvrdým spánkem. Tak trochu jako biblický Jákob na své cestě do exilu – kterým se nám nelidský kosmos prozatím jeví –, snad jen že nebeský žebřík zůstane… Číst dál...

Hvězdné okénko

Zvíře jménem Podzim: Satelity Těžko říct, o čem se ve snivé písničce Satelity zpívá, se Zvířetem jménem Podzim si to nicméně uháníme noční krajinou pod hvězdnou oblohou, na které se to mezi padajícími Perseidami a Měsícem hemží letícími satelity. A pakliže jsme se posledně bezradní ocitli v pustinách vesmíru, právě satelity… Číst dál...

Hvězdné okénko

65daysofstatic: No Man’s Sky: Music For an Infinite Universe Sotva se s omračujícími plameny nosných raket rozplynul vztek z defraudovaného kosmického ráje na Zemi, shlukla se mračna pochyb do neméně dotěrného mlhavého otazníku: co nás v nekonečném vesmíru vlastně čeká? Bude slibovaná budoucnost k nalezení alespoň na poslední… Číst dál...

Mudhoney: Where is the Future

Po čtveru zádumčivého vytí na nepřístupná nebesa přišel čas porušit tichou dohodu s vesmírem a namířit si to k „miliardám sluncí“ nad našimi hlavami. Byť právě tímto prométheovským prohřeškem se sladkobolná melancholie 20. století proměnila v jen pomalu odeznívající civilizační kocovinu. Zpěvák a kytarista… Číst dál...

Hvězdné okénko

Tichá dohoda: Tulák po hvězdách Tata Bojs nás posledně vzali na „okraj velkého nic,“ kde bylo „ticho jako v hrobě.“ Jinými slovy jsme natáhli bačkory a namířili si to do tmy bez zpáteční jízdenky. Je však vážně nutné zemřít, abychom se stali tuláky po hvězdách? Co kdybychom s vesmírem uzavřeli tichou dohodu,… Číst dál...

Hvězdné okénko

Tata Bojs: Velký třesk   Pakliže Chris Cornell posledně zaklínal „slunce černé nicoty“, aby nám „šlo v ústrety“, co kdybychom neživotnému vesmíru sami vyšli vstříc? A nezastavili se dříve než na jeho pomezí? Právě tam, na „okraj velkého nic“, nás totiž táhne zádumčivý Velký třesk Tata Bojs, kteří se opět jednou „s vesmírem spojili… Číst dál...
Další články