Album měsíce prosince

MARK LANEGAN Phantom Radio + No Bells On Sunday Vagrant Rec., 2014, 38:03 Mark Lanegan: Phantom Radio + No Bells On Sunday Nová deska Marka Lanegana Phantom Radio je o poznání melancholičtější, než energická Blues Funeral (2012), na kterou plynule navazuje; jako by bloudivé duše zesnulých strašily skrze špatně naladěný tranzistor, praskající… Číst dál...

Vídeňské okénko – Na výpadovce

Je to jen dojem, spíše neodbytné mámení, než skálopevné přesvědčení, ale vnucuje se s intenzitou nevyřčené myšlenky. Vídeň je klamavým městem. Nepřístupným jako duše, skrývající se za uniformou či kamennou tváří, ze které nelze odečítat. Lze ji křižovat dny i týdny, aniž by se člověk zbavil neurčitého tušení, že „opravdová“ Vídeň se… Číst dál...

Město interiérů

Je to jen dojem, spíše neodbytné mámení, než skálopevné přesvědčení, ale vnucuje se s intenzitou nevyřčené myšlenky. Vídeň je klamavým městem. Nepřístupným jako duše, skrývající se za uniformou či kamennou tváří, ze které nelze odečítat. Lze ji křižovat dny i týdny, aniž by se člověk zbavil neurčitého tušení, že „opravdová“ Vídeň se… Číst dál...

Vídeňské okénko: paralelní městské vesmíry

Pakliže jsme minule, ráčí-li čtenář pamatovat, společně dumali nad kosmickým smetím, které je pečlivě a láskyplně uchováno ve  vídeňském Muzeu přírodních dějin, tentokrát nahlédneme do celých  vesmírů. Do vídeňských komunálních dvorů, které jsou sice nenápadným, ale o to podstatnějším charakteristickým znamením … Číst dál...

Vídeňské okénko: Pod náporem kosmického smetí

„Kdo o hvězdy jeví zájem / zem když večer chladne / ať jde klidně přesto hájem / hvězda někdy spadne“, zpívá se ve známé písničce těsně poté, co se jeden uplakaný kluk marně snažil sundat jednu takovou spadlou hvězdu z vrby. A právě s touto písničkou v uších je nanejvýš vhodné vstoupit do nově zrekonstruovaného sálu nejstarší… Číst dál...

Vídeňské okénko: Protentokrát z Londýna: skleníky budoucnosti

Prostranství před radnicí londýnské čtvrti Hackney na první pohled upoutá dvěma mohutnými palmami, které do místního milieu až křiklavě nepatří; jako kdybyste se během potulky někdejší průmyslovou periférií náhle ocitli před koloniálním magistrátem kdesi v Africe. Tyto palmy jsou pozapomenutým pozůstatkem dnes již se dávno vytrativšího… Číst dál...

Pochyby na ramenou ATLANTŮ

Pokud se podíváte na životopis finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2010 VÁCLAVA MAGIDA (1979), zjistíte, že prošel jak pražskou Akademií výtvarných umění (ateliér Zdeňka Berana a Jiřího Davida) a UMPRUM (ateliéry Jiřího Gebauera a opět Jiřího Davida), tak na teorii zaměřenými institucemi, přičemž v současné… Číst dál...

Jezdci na chvostu avant—–gard

S Vasilem Artamonovem (1980) a Alexeyem Klyuykovem (1983), držiteli Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2010, jsme se sešli v kavárně Divadla Komedie. Vzhledem k tomu, že se ve své tvorbě nezřídka až scénicky vyjadřují k problematice uměleckého provozu (nebo jej přinejmenším reflektují ve svých postojích), to bylo až příznačné… Číst dál...

Kouzlo nenápadnosti

Už s příchodem železnice vznikla v Evropě reálná obava, že svět, tak jak jsme jej znali z koně nebo pěšmo, zanikne, zejména pak krajinná zátiší ruisdaelovského typu. Všechny ty mýtiny a háje a lesní tišiny jako místa kontemplace, ke kterým se člověk dostával v myšlenkách i ve skutečnosti především pomalu,… Číst dál...

Chalupeckého vyhráli povětroni

Tak nám opět vyhlásili Cenu Jindřicha Chalupeckého, už po jednadvacáté. Letošní ročník je výroční z vícero důvodů: kromě toho, že se cena dožila a přežila kulatých dvacet let, uplynulo stejně let od smrti kritika, teoretika a kurátora, jehož nese jméno a který byl hned několik desetiletí velice podstatným mluvčím,… Číst dál...