Přisámbůh! – Robert Askins

V Českých Budějovicích se mohou pochlubit novou českou premiérou, černou komedií Hand to God, v překladu Jakuba Škorpila Přisámbůh! (2011), amerického dramatika a barmana Roberta Askinse (1980). Uvádím jeho pracovní „zařazení“

Z představení Přisámbůh!

Z představení Přisámbůh!

proto, že on sám obě svoje profese vždy jmenuje jedním dechem. Zkušený ostravský režisér Janusz Klimsza nastudoval hru o vztahově poněkud vykloubené societě. Jde o mladé křesťanské loutkáře, kteří se svou vedoucí Margery (Věra Hlaváčková) popularizují biblické příběhy pro shromáždění věřících v jednom texaském městečku, ideový dohled nad nimi má pastor Greg (René Šmotek). Do loutkářského „kroužku“ chodí režisérčin syn Jason (Tomáš Havlínek), jeho vrstevnice Jessica (Tereza Vítů), do níž je Jason zamilovaný, také však poněkud méně senzitivní, primitivnější adolescent Timothy (Jakub Urbánek), který sexuálně dychtí po mnohem starší Margery, ale ani zkušenost s Jessicou by mu nebyla proti mysli. Pastor nabízí nedávno ovdovělé loutkářské aktivistce svoji partnerskou oporu, od Timothyho se ovšem dozvíme, že mladík byl duchovním „šmírován“ při sprchování. Citlivce Jasona nedávné otcovo úmrtí dosti vykolejilo, matka však sobecky hovoří stále jen o své újmě po této rodinné tragédii. Téměř hlavní postavou této bizarní černé komedie je oživlá loutka-maňásek Tyrone (Tomáš Drápela), kterého Jason nikdy nesundává z ruky. Prostořeký maňásek představuje jeho poněkud vulgárnější alterego. Vždy když hercem ztvárněný Tyrone hovoří, Jason pohybuje jeho maňáskovými ústy. Fabule se zamotá, události naberou výraznou akceleraci, Margery vyhoví Timothyho sexuální tenzi, stylizuje se přitom do sado-masochistických emocí, jedné z nejlepších budějovických hereček Věře Hlaváčkové ovšem tuto fasetu role příliš nevěřím. Její částečná nedůvěryhodnost vyplývá z nedůsledné stylizace celé inscenace. Komedie o lhostejnosti, autismu, sexuálním sobectví a dalších velice lidských problémech dospěje později k poněkud překvapivému happyendu.

Z představení Přisámbůh!

Z představení Přisámbůh!

Věra Hlaváčková svoji postavu buduje s bohatým arzenálem výrazových prostředků, ze všech protagonistů má od figury největší odstup, jako by ji komentovala a občas se sama dobře bavila. S výkony ostatních, které vykazují standardnější psychologickou pravděpodobnost, to ne vždy zcela souzní. Naproti tomu Tomáš Havlínek zaujme jemnou studií přecitlivělého chlapce, nepřehrává, i fyzickými tiky, které charakterizují jeho nejistotu, šetří, a je tím přesvědčivější. Před nástupem oživlého Tyrona na jeviště si v jednom výstupu „vystřihne“ dialog s ním, suverénně a hbitě přitom střídá hlasovou i výrazovou charakteristiku. Nejméně snadný úkol má vlastně Tomáš Drápela v partu Tyrona, oživlého maňáska a ďáblíka, zvládá ho s interpretační suverenitou, je patřičně zákeřný i zavilý, herecký výkon však v sobě zahrnuje i pozitivní vztah k pánovi (zároveň nás nutí přemýšlet o tom, kdo je vlastně pán a kdo koho ovládá). Snesl bych sice méně hurvínkovskou hlasovou stylizaci u této postavy, to ovšem nevyčítám interpretovi.
Také výkony dalších protagonistů svědčí o dobré úrovni jihočeského souboru. Inscenace je dynamicky rytmizovaná, pomáhají i adekvátně vybrané hudební předěly, s povděkem kvituji jejich „zveřejnění“ v programu (jde o poměrně bohaté žánrové rozpětí od Franka Zappy po Paula Anku).

 Jihočeské divadlo České Budějovice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *