Arnoldová objevuje Ameriku – I prostřednictvím rapu, Rihanny a Springsteena

V anketě o nejlepší filmy roku 2016, kterou pořádal prestižní britský filmový časopis Sight and Sound, se na pátém místě objevil snímek American Honey režisérky Andrey Arnoldové. Film ovšem není pozoruhodný jen tím, jakým tématem se zabývá a jak ho zobrazuje, ale také svou produkční historií. Neméně zajímavé je i to, jakým způsobem zde funguje hudba. Ta není pouhým doplňkem, ale regulérní filmovou postavou.
Přestože tvorba britské režisérky Andrey Arnoldové není nikterak rozsáhlá, stihla na sebe již výrazně upozornit. Zaujala především snímkem Fish Tank, panelákovým sociálním dramatem, v němž hlavní roli ztvárnila neherečka Katie Jarvisová. Snaha o realismus, důraz na autentické vyjádření, působivý herecký výkon v podání mladé Jarvisové, syrové vylíčení světa, pohlížení na hrdinku s velkou dávkou empatie; to jsou některé důvody, proč film vzbudil tak silný ohlas.
Britské sociální drama není v historii kinematografie neznámým pojmem. V polovině padesátých let minulého století natáčeli dokumenty režiséři patřící do hnutí, které se nazývá Free Cinema. Tvůrci jako Karel Reisz nebo Lindsay Anderson kritizovali komerční film a zároveň stav, v jakém se nacházel britský dokumentární film. Požadovali svobodný film, prostřednictvím něhož by mohli vyjádřit svůj osobní názor nebo zaujmout politické stanovisko. S pomocí Britského filmového institutu a několika společností si takové filmy mohli dovolit realizovat. Jednalo se o nízkorozpočtové dokumenty snímané ruční kamerou a natáčené na 16mm materiál. V nich reflektovali společenské jevy, přičemž se soustředili zejména na dělnickou třídu.
Z hnutí Free Cinema později vzešli hlavní režiséři – Karel Reisz, Lindsay Anderson či Tony Richardson – takzvané kinematografie kuchyňského dřezu, což můžeme označit za obdobu francouzské nové vlny padesátých a šedesátých let dvacátého století. Název odkazuje ke špinavému každodennímu životu. Šlo o realistické filmy, které ukazovaly život dělnické třídy v průmyslových městech. Aby dosáhly autentičnosti, byly natáčeny v exteriérech a také se při natáčení užívaly ruční kamery. Ačkoliv byla kinematografie kuchyňského dřezu krátkodobou záležitostí, v duchu jejích sociálních dramat později pokračovali další režiséři, konkrétně například Ken Loach. Jeho film Kes z roku 1969, jenž velmi sugestivně portrétuje dělnického chlapce, který nemá zájem o nic jiného než o trénování poštolky, se odehrává v průmyslové oblasti, je natočen v reálných lokacích a vystupují v něm neprofesionální herci.
Právě v hnutí Free Cinema, kinematografii kuchyňského dřezu nebo tvorbě Kena Loache můžeme vidět jistou spojitost s filmy Andrey Arnoldové. Jestli jimi byla Arnoldová přímo ovlivněna, není tolik podstatné jako to, že její filmy vykazují některé shodné tematické a formální rysy. Zaměřuje se na lidi, kteří žijí v nuzných socioekonomických podmínkách, často se jedná o outsidery na okraji společnosti. Jejich zbídačené životy se snaží zachytit realisticky, bez sociální přepjatosti či psychologizování. Točí v reálném prostředí, které je pro ni klíčové, obsazuje do rolí kromě profesionálních herců také neherce a natáčí obvykle za přirozeného světla. To by mohlo vést k domněnce, že výsledný obraz musí být nutně chladný a odtažitý, ale není tomu tak. Navzdory realistickému pojetí a snaze o autenticitu se kamera chová citlivě. V její tvorbě se tak mísí surová autentičnost s jakýmsi citlivým okem, které se na postavy umí zadívat s upřímným porozuměním. Kromě těchto tematických a formálních rysů jsou pro Arnoldovou typické specifické předprodukční a produkční postupy. Jak tyto rysy, tak osobité postupy jsou příznačné rovněž pro její nový film American Honey.

Výzkumný projekt, pouliční casting, proměnlivý scénář, společná jízda
Film sleduje příběh mladé dívky Star (Sasha Laneová), jejíž život není jednoduchý. Pochází z chudých poměrů, bydlí v nedůstojných podmínkách a sama se stará o své mladší sourozence, protože jejich matka o ně nejeví zájem. Jednoho dne potká na parkovišti dodávku plnou vrstevníků, kteří si peníze na živobytí vydělávají tím, že křižují Ameriku a dům od domu prodávají předplatné časopisů. Star cítí, že toto je její jediná příležitost, vrátí matce děti a přidá se k lidem, kteří jsou stejně jako ona outsidery. Jakkoliv by se mohlo zdát, že tato práce je ideální a ničím nesvázána, má svá pravidla, jejichž plnění vyžaduje přísná manažerka (Riley Keoughová). Star později zjistí, že spíše než o práci jde o životní styl, který je specifický svými nočními mejdany, podivnými rituály a konflikty.
Andreu Arnoldovou inspiroval investigativní článek, který vyšel v roce 2007 v New York Times. Autor Ian Urbina v něm popisuje život těch, kteří tuto práci vykonávají. Jedná se především o mladé lidi, většinou teenagery, kteří pocházejí často ze špatného socioekonomického prostředí. Musí vystačit s minimálními prostředky, přespávají v laciných motelech a jejich život je naplněn svéráznými, avšak dost násilnými rituály (například ti, co vydělají nejméně peněz, bojují proti sobě). Kromě těchto rituálů se Urbina zmiňuje o náročné pracovní době, bití ze strany manažerů, okrádání zákazníků, užívání drog či zadluženosti.
Pro dosažení realističnosti a pro lepší porozumění tématu se Arnoldová rozhodla absolvovat vlastní výzkumný projekt. Vydala se do USA za lidmi, kteří tuto profesi podomních prodejců dělají. Setkávala se s nimi, zjišťovala, na čem je tato práce založena a jak funguje, zajímala se o to, jací jsou tito lidé, odkud pocházejí, kam směřují a podobně. Pobývala na stejných místech, jezdila trasami, kudy jezdili i oni, a spala v levných motelech, aby se co nejvíc přiblížila jejich životu a pochopila, co přesně obnáší.
Arnoldová běžně obsazuje do rolí profesionální herce i neherce, nejinak tomu bylo také v případě American Honey. Způsob, jakým probíhal casting, můžeme definovat jako pouliční. Arnoldová a její kolegové hledali například na známé floridské pláži nebo v její těsné blízkosti. Očekávali, že se zde bude během jarních prázdnin vyskytovat větší koncentrace teenagerů. Seděli, pozorně se dívali na mladé lidi a případně je oslovili. Na pláži našli studentku Sashu Laneovou. Touto časově náročnou a komplikovanou cestou objevili v obchodních centrech nebo skateparcích další neherce. Jedenáct z celkových patnácti mladých lidí, které Arnoldová obsadila do hlavních rolí, nemělo žádnou hereckou zkušenost a mnoho jich mělo podobné zázemí jako ti, co se nechali najímat jako podomní prodejci.
Všichni herci měli ztíženou úlohu tím, že scénář nečetli, neboť jim ho Arnoldová nedala. Procházela s nimi scény, rozebírala postavy, jaké budou hrát, ale scénář neviděli. Každé ráno jim připravila pouze stránky s dialogy, které měli nastudovat. Scénář nicméně procházel neustálým vývojem. Arnoldová byla nakloněna různému doplňování, přepisování a improvizování. Tato neobvyklá práce se scénářem byla další možností, pomocí níž se měl snímek American Honey více posunout směrem k realističnosti.
Toho mělo docílit rovněž mimořádné spojení filmového štábu a herců. Během natáčení, které trvalo 56 dní, se od sebe nevzdálili. Nelétali za jinými pracovními nabídkami, nevyjednávali si další záležitosti, soustředili se výhradně na práci. Jak herci, tak lidé ze štábu například přespávali v levných motelech. Lze to vnímat jako velmi důkladnou snahu o přiblížení se realističnosti a autenticitě.
Je patrné, že výrazný autorský otisk se promítá nejen do konečného produktu v podobě filmu, ale také do předprodukční a produkční fáze. Přístup Arnoldové otevírá nové možnosti, jak tyto fáze efektivně a současně osobitě využít s ohledem na téma. Důležité věci se zde nedějí u stolu, ale přímo v terénu. Autorčin badatelský vklad, vlastní verze castingu, proměnlivost scénáře nebo sepětí filmového štábu s herci činí z American Honey pozoruhodné dílo, jehož suterén je vybudován na pevných autorských základech.

Rihanna, E-40, The Raveonettes, Bruce Springsteen, Lady Antebellum
Z rozhovorů, které Andrea Arnoldová absolvovala v rámci své předprodukční fáze, se dozvěděla, že pro mladé lidi, kteří si vydělávají touto prací podomních prodejců, je hudba důležitá. Požádala je, aby jí sdělili, jakou hudbu poslouchají. Většinou se jednalo o rap. Arnoldová si poté vybrala písně, které nejlépe budou emocionálně dotvářet scény. Emocionální působení však není jedinou funkcí, jakou hudba v American Honey má, a redukovat ji pouze na ni by bylo příliš jednoduché.
Multifunkčnost hudby můžeme zaregistrovat hned na začátku filmu, konkrétně ve scéně, která se odehrává v prodejně, kde Star zaujme Jake (Shia LaBeouf). V prodejně hraje skladba We Found Love Rihanny a Calvina Harrise. Píseň dynamizuje scénu, ovlivňuje chování postav, vytváří kontrast uvnitř scény, vyjadřuje vnitřní pocity postav či naznačuje, jakým směrem se může děj odvíjet. V závislosti na znalosti klipu k písni We Found Love můžeme také konstruovat naše hypotézy: naváže Star intimní vztah s Jakem? Pokud ano, zažijí to, co Rihanna ve videoklipu (bouřlivý život sestávající z mejdanů, tance, pití, sexu a drog)? A dopadne to jako ve videoklipu (Rihanna odchází od přítele)?
We Found Love nevytváří kontrast pouze uvnitř jedné scény, ale i v rámci dvou po sobě jdoucích scén, přičemž kontrast, který z těchto dvou scén vychází, jde do přímého kontrastu s tím, co se děje ke konci filmu. Pro lepší orientaci: před scénou v prodejně vidíme Star, jak stojí v kontejneru a hledá jídlo. Následuje scéna v prodejně, která by ji z tohoto „kontejnerového“ života mohla díky Jakeovi dostat pryč. We Found Love zazní ještě ke konci filmu, a to ve scéně, kdy Star svým tancem upoutává pozornost několika mužů, kteří si mohou dovolit pořídit předplatné časopisů. Co ale následuje potom, dokonale hatí náladu předchozí scény.
Scéna, v níž uslyšíme píseň Choices (Yup) amerického rapera E-40, připomíná alternativní verzi standardního rapového klipu. Skupina podomních prodejců postává před motelem, stylizuje se do role raperů, nechybí ani přítomnost alkoholu či automobilu. Píseň, jež pojednává o možnosti volby, si pouští předtím, než vyrazí za zákazníky, kteří bydlí v bohaté čtvrti. Skladba tak má teenagery za úkol naladit a vyburcovat k takovému výkonu, aby dokázali zákazníky přesvědčit o nutnosti koupit předplatné, a tudíž by si vydělali peníze; motiv peněz se v písni Choices (Yup) mnohokrát zopakuje. Text se rovněž stává jakýmsi společným motivačním dialogem, skrze nějž mohou nastartovat to, o čem E-40 rapuje.
Potlučené nitro jedné z postav může odkrývat píseň Recharge & Revolt dánské skupiny The Raveonettes. Pagan (Arielle Holmesová) jako jedna z mála postav v příběhu nemá ráda rap. Hudební vkus ale není to jediné, čím se od mnoha ostatních podomních prodejců odlišuje. Drží se stranou, je spíše uzavřenější povahy a má zálibu v Darth Vaderovi z Hvězdných válek. Chápe ho jako ztělesnění temnoty, utrpení a neporozumění. Charakter Pagan není líčen pouze touto fascinací Darthem Vaderem, ale i neveselým textem a řezavou hudbou The Raveonettes. S tím ovšem kontrastuje chování Star a Jakea, kteří vylezou na střechu dodávky a spontánně se radují.
Ve scéně, kdy zazní pomalá skladba Dream Baby Dream Bruce Springsteena, si od burácejícího rapu můžeme odpočinout. Čas jako by se po vzoru videoklipu k písni zastavil. Ve videoklipu sledujeme zpomalené záběry na detaily tváří lidí, kteří přišli na Springsteenův koncert. Podobný nádech má i scéna v American Honey. V ní Star řidiči kamionu nabízí, aby si koupil předplatné. Dozvídáme se, že řidič má rodinu a jeho dcera se nedávno vdala. Tento řidič kamionu je prvním člověkem, který se Star zeptá na to, o čem sní. Hudba v tomto případě navazuje komunikaci mezi Star a řidičem, otevírá prostor pro vnitřní myšlenky nebo vyvolává otázky, zdali se její sen splní. Podstatné však je, že hudba jí dává naději a pomáhá v tom, aby šla za svým snem.
Jak se společná cesta napříč Amerikou blíží ke svému konci, proměňuje se i hudba. V písni American Honey se členové americké country skupiny Lady Antebellum ohlížejí za svým dětstvím. Tutéž skladbu si pustí také podomní prodejci. Jejich upřímný zpěv a plné soustředění vyvolává nostalgickou a melancholickou náladu. Hudba opět navazuje komunikaci a tmelí kolektiv, který se prostřednictvím textu dívá zpět za svou cestou, možná také za svou rodinou nebo dětstvím. Jak je spatříme v detailních záběrech, uvědomíme si, že takto jsme některé z nich ještě neměli možnost vidět. S vážnou tváří a obnaženým nitrem.
Jak podstatnou roli má ve filmu hudba, nejlépe charakterizují dvě scény, v nichž se pokaždé jeden z podomních prodejců zeptá ostatních, kde je hudba. V průběhu filmu spolu nevedou dlouhé rozhovory v tom tradičním slova smyslu, vedou dialogy spíše skrze hudební texty. Hudba se tak stává důležitým komunikačním nástrojem. Z tohoto pohledu můžeme hudbu chápat jako jednu z hlavních postav. Je diegetická (náleží do světa filmového děje) a stále přítomná. Díky ní si mohou podomní prodejci předávat informace a dozvídat se něco o sobě. Bez ní jsou nervózní a bezradní. Třebaže pocházejí z dysfunkčních rodin a jejich dosavadní život je velice složitý (a mohou mít tedy jistě právo na vyhraněný názor na své okolí či zemi, v níž žijí), obracejí se k produktům často americké kultury, jejichž prostřednictvím komunikují mezi sebou, ale v podstatě i se světem.
Z těchto uvedených příkladů je zřejmé, že hudba neplní pouze jednu úlohu v podobě emocionálního účinku, ale plní mnoho rozličných funkcí. Vyjadřuje pocity postav, ovlivňuje jejich chování, stává se komunikačním prostředkem, je nepostradatelnou součástí jejich života či znamená pro ně něco, s čím se mohou identifikovat. Mnohdy není její užití tak jednoznačné, jak se může jevit, protože při posouzení musíme zohlednit další faktory (způsob snímání, práce s kontrastem nebo intertextuální přesah). Právě nakládání s hudbou či to, co bylo vyzdvihováno jinde v tomto textu, dělá ze snímku režisérky Andrey Arnoldové jednu z důležitých filmových událostí nejen minulého roku.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *