Celovečerní dokument BACK AND FORTH režiséra Jamese Molla a věhlasného producenta Nigela Sinclaira není jen skvělým průvodcem šestnáctiletou kariérou americké kapely Foo Fighters, ale má mnoho přesahů.
Již úvodní titulková sekvence představuje za pomoci amatérských záběrů a rodinných fotografií protagonistu Davea Grohla v dětství a ve zvukové stopě slyšíme úryvky z jeho hudebních vzorů – Queen, Motörhead, Ramones… Vlastní začátek je pak pochopitelně věnován souboru Nirvana, kam Dave nastoupil coby bubeník v době jeho stěžejního díla Nevermind. Po smrti zpěváka a kytaristy Kurta Cobaina se rozhoduje, zda skončit s hudebními aktivitami, ovšem po osmi měsících natáčí zcela sám audiokazetu, která nenese jeho jméno, ale tváří se jako by byla dílem skupiny. V té době se také rozhoduje, jestli má přijmout post bicích u Toma Pettyho, ale nakonec v něm zvítězí touha prosadit se jako zpěvák a kytarista vlastní úderky. Prvotní koncertní verze Foo Fighters pak vzniká na troskách kapely Sunny Day Real Estate, ale jejich začátky nejsou nejjednodušší, protože řada lidí Daveovi vyčítá, že se pokouší kopírovat Cobaina. Dále se odvíjí příběh plný peripetií popisující „slasti a strasti“ rockových hvězd na vzestupu, kde dochází k nejrůznějším osobním krizím a nedorozuměním. Právě lidský rozměr snímku je jeho nejsilnější stránkou. Nejedná se jen o pouhou bulvární či faktografickou historii, ale o skutečnou sondu do hloubi duší všech zúčastněných. Jednotliví členové tu odkrývají své zcela rozdílné osobnosti a svá životní profesionální i individuální souznění i nesouznění. Na druhou stranu je tu skvěle vystavěn i umělecký vývoj a růst FF, kteří se každým novým projektem snažili postoupit někam dál a neupadnout do stereotypu. V obou rovinách najdeme „veselé historky z natáčení“ i vskutku dramatické momenty. Navíc ona sociologická i hudební rovina jsou zde zastoupeny v dokonalém poměru a divák nikdy nemá pocit přemíry „mluvících hlav“ či pouze komentovaných hudebních ukázek. Tomu jistě napomohla i obrovská suma archivních materiálů nejrůznějšího druhu včetně ukázek ze skvělých videoklipů, které sice Grohl označuje jako reklamní cukrátka, ale mají v sobě neuvěřitelný humor i obrazovou imaginaci. Nechybějí zde ani záběry Grohlovy někdejší kapely The Scream či z jeho krátkodobého působení v Queens Of The Stone Age a řada dalších muzikálních lahůdek. Fenomenální je koncert na stadiónu ve Wembley před pětaosmdesátitisícovým davem fanoušků i „garážové“ natáčení následovného megahitového alba Wasting Light s producentem Butchem Vigem (někdejším spolupracovníkem na Nevermind), na němž si zahrál i někdejší basista Nirvany Krist Novoselic. A víceméně dojemné, nikoliv však prvoplánově sentimentální jsou i scény s Grohlovou malou dcerkou, která ho tahá ze studia do bazénu.
Každopádně tohle stominutové dílo šlape po celou dobu a neztrácí tempo. Aniž by se divák nudil, s velkou chutí se pustí i do dalších pětatřiceti minut bonusů, které rozhodně nejsou jen jakýmisi „odpadky“, ale mnohdy opravdovými bonbónky.
Film Back And Forth představuje Foo Fighters jako kapelu, která má v sobě neuvěřitelnou rockovou výbušnost, akustickou něžnost i dramatickou nostalgii a filozofii určité generace. A rozhodně nepřešlapuje na místě.