Letošní rok je podle buddhistů Rokem tygra. Pro nás ostatní, počínaje březnem, bude zřejmě rokem Jimiho Hendrixe, od jehož předčasné smrti uplynulo 40 let. Prvním počinem letošní rozsáhlé hendrixovské mediální kampaně je vydané CD Valleys of Neptune, v pořadí jeho 11. studiové album, z toho 8. vydané posmrtně a vůbec první vyšlé od roku 1980. Je výsledkem loňské dohody učiněné po letech právních bitev mezi Experience Hendrix, rodinnou firmou, která spravuje umělcovu pozůstalost, a Legacy Recordings (Sony Music Entertainment). Následuje de luxe vydání digitálně remasterovaných alb Are You Experienced, Axis: Bold As Love, Electric Ladyland a First Rays of the New Rising Sun, každé z nich opatřené bonusem ve formě DVD dokumentu. Jako přijímací rituál pro iniciaci nejmladší generace hendrixovských aficionados je zřejmě míněna video hra Hendrix Rock Band. Celý hendrixovský blitzkrieg, masívně podporovaný všudepřítomnou reklamou v rozhlase, TV a kinech, dále graduje v kalifornské Santa Barbaře právě odstartovaným turné Experience Hendrix Tribute, na němž soudobí rockeři jako například Vernon Reid (Living Colour) a další skládají poctu nikdy nepřekonatelnému mágovi elektrické kytary. Album Valleys of Neptune je jednoznačně vůbec nejambicióznějším projektem vydaným po umělcově smrti. Předně, zní jako plnohodnotné Hendrixovo studiové album. Nikoli jen jako ad hoc poskládaná kolekce útržkovitých jednokytarových demo snímků. Jeho původní zvukaři McDermott a Kramer se skutečně vytáhli a hi-tech digitální technologií dokázali z analogů vytěžit zázraky. Čistá esence kapely doslova vibruje posluchači do tváře. Slyšíme zde funky předělávku skladby Stone Free, dechberoucí instrumentální coververzi Sunshine of Your Love od Cream, elektrizující I Hear My Train a Comin’, či k nepoznání znějící skladby Lover Man, Red House nebo Crying Blue Rain. Hendrix v nich srší sebedůvěrou, humorem, spontaneitou a pověstnou virtuozitou v celém spektru svého žánrového výraziva – od divoké psychedelie až po klasické R&B struktury. Na závěr mi dovolte zmínit studii psychologa Stephena Christmana z University of Toledo. Autor v ní dokazuje, že Hendrix nebyl čistý levák, který svoji kytaru prostě držel obráceně. Byl takzvaně smíšený ,pravo-levák‘, což v důsledku ovlivňovalo interakci mezi jeho levou a pravou mozkovou hemisférou: syntaktické a emocionální aspekty textu byly u něj pevně integrovány s frázováním a konturou melodické linky. Dokonce i jeho mluveně zpívaný styl mohl být tímto ovlivněn: řeč je ovládána levou stranou mozku, kdežto zpěv je spojen s pravou mozkovou polokoulí.
