Ondřej Pivec ve fázi bláznivého nápadu

Varhaníkovi Ondřejovi Pivcovi se v New Yorku daří. Už jen to, že natáčel a vyjede na turné s Gregorym Porterem, by stálo za rozhovor. Navíc má velké plány s kapelou Kennedy Administration. Přemýšlí o dalším sólovém albu. A také připravuje tři koncerty v Česku, na kterých dojde k mimořádně příjemnému znovushledání. Po pětileté pauze zahraje příležitostně obnovený Organic Quartet: 8. a 9. dubna v pražském Jazz Docku a 10. dubna v sále divadla Husa na provázku v rámci JazzFestBrno.

pivecNa koncerty do Česka si vlastně odskočíš z britské šňůry s Gregorym Porterem. Jak vlastně k reunionu Organic Quartetu došlo?
To jsme upekli s Liborem Šmoldasem už skoro před rokem, když byl na návštěvě v New Yorku. Měli jsme s klukama všichni bloknuté dva týdny v dubnu. Když mi pak zavolal Gregoryho manažer, samozřejmě jsem nemohl jeho nabídku odmítnout. Tři hraní s Organic Quartetem jsou takový kompromis. Bude to asi trochu únavné. Desátého dubna hraju v Brně s „Organikem“ a jedenáctého opět v Anglii s Porterem. Ale to zkrátka patří k povolání. Trochu mě mrzí, že se moc neuvidím s kamarády a s rodinou, ale plánuji v listopadu další cestu do Česka.

Dá se odhadnout, co budete po tak dlouhé pauze hrát? Zavzpomínáte na repertoár, jak zněl v původní podobě, nebo zkusíte nový přístup, nový zvuk?
Když jsem si naposled zahrál s Liborem tady v New Yorku, fungovalo to velmi dobře. Budeme mít celkem důslednou zkoušku, řekl bych, že to bude paráda. Máme na co navazovat, hraní s Organic Quartetem bylo jednoznačně jedno z nejhezčích období mého života. Rozhodně za dobu, co jsem žil v České republice.

Dovedeš si představit i budoucí spolupráci, pochopitelně vzhledem k různým bydlištím příležitostnou, ale hlubší než občasný koncert? Třeba přípravu nového repertoáru a jeho zachycení?
Podle všeho to vypadá, že se znovu sejdeme v listopadu. O desku bych samo sebou moc stál, ale jde především o otázku peněz. Už jsme všichni starší, někteří mají děti. Zavřít se na týden do studia už není taková sranda, jako bývala dříve.

S potěšením jsem zaregistroval tiskovou zprávu Blue Note o novém albu Gregoryho Portera, kde jsi uveden jako host. Setkání na Jarním gala pro Struny podzimu 2013 opravdu mělo pokračování. Jak spolupráce na desce Take Me To The Alley probíhala? A v kolika skladbách na albu hraješ?
Kapela měla celkem hodně zkoušení, tři dny v kuse, já s ní strávil den. Ale ve zkušebně nebyly hammondky, tak jsem si zkoušku natáčel na telefon a pak šel ospalý cvičit do kostela v šest ráno v den natáčení. Muzikanti jsou tak sehraní, že všechno točí dohromady, jako se to dělalo za starých časů. Každá skladba se nabere dvakrát, třikrát a oni následně vyberou tu nejlepší verzi. Já už mám celkem hodně zkušeností s natáčením ve studiu, ale tohle bylo náročné hlavně na koncentraci. Navíc v režii seděla samá velká esa. Prezident Blue Note, ředitel francouzského Universalu a zvukař, co má Grammy za nejslavnější desky Norah Jones. Na desce hraji ve třech skladbách. Don’t Lose Your Steam je funková věc a ty zbylé dvě, Consequence Of Love a Don’t Be A Fool, jsou balady. Všechno zní hodně soulově a musel jsem si aranžmá trochu promyslet. Šlo mi hlavně o to moc nepřekážet pianistovi Chipovi Crawfordovi, ale také jenom tiše nehrát akordy někde v pozadí.

Dostal jsi pozvání i na celkem rozsáhlé dubnové Porterovo turné po Velké Británii. Odehraješ patnáct koncertů, včetně vystoupení v Royal Albert Hall. Těšíš se? Nebo jsi trochu nervózní?
Řekl bych, že obojí. Spíš se těším, mě velká pódia a velké obecenstvo spíš nabíjí energií. S klukama v kapele si velmi dobře rozumíme, myslím, že to bude moc fajn.

Jak vlastně probíhá příprava na šňůru? Zkoušíš s Porterovou kapelou, nebo dostaneš noty a udělá se jen generálka?
Ani jedno, ani druhé. Prostě se všechno učím z nahrávek. Gregory Porter s kapelou jsou pořád na cestách, zkoušení nepřipadá v úvahu. Noty asi nějaké existují, ale stejně budu koncerty hrát zpaměti, takže má větší smysl se všechno naučit po sluchu.

Rýsuje se nějaká další spolupráce s Porterem, nebo je turné výjimečným hostováním?
Máme nasmlouvanou jenom Anglii. Asi také proto, že tam tou dobou o Porterovi vychází dokumentární film, ve kterém jsem se objevil a produkce si mě najala i na natáčení soundtracku. Samozřejmě, když budou mít zájem o víc, zúčastním se.

porterPředpokládám, ze spolupráce s Porterem, který je opravdu velmi populární, otevírá další cesty. Máš jako sideman nějaké nové nabídky?
Všechno je poměrně nové. Zatím spíš jenom lidé, se kterými teď hraji, lomí rukama, že už mě nikdy neuvidí. Ale já si nemyslím, že to bude tak žhavé. I když předpokládám, že pár nabídek přijde.
Zatím se mi spíše ozývají kamarádi s gratulacemi.

Přidávám se ke gratulantům. Zmínil jsi „lidi, se kterými teď hraji“. Co tvoje vlastní směřování? Když jsme spolu dělali rozhovor přede dvěma lety, mluvil jsi o příklonu k R & B.
Momentálně si ujasňuji koncept sólové nahrávky s hosty, ale vše je zatím ve fázi bláznivého nápadu. Nicméně natáčet bych snad mohl začít už během letošního roku. Navíc teď spoluprodukuji desku projektu Kennedy Administration, už jsme poměrně blízko dokončení. Kennedy Administration jsou vlastně můj současný hlavní projekt. Máme velké plány, dokončujeme desku a zaznamenali jsme potenciální zájem v Japonsku. Podle všeho to vypadá, že se na podzim podíváme i do Prahy. Kennedy Administration jsou spíš R & B než jazz, na YouTube už máme nějaké ukázky ze studia. Na bicí hraje Nathaniel Townsley, podle mě jeden z nejlepších bubeníků, co kdy žili. Má na kontě hraní s Richardem Bonou, Joem Zawinulem či Steviem Wonderem. (Velmi dobré reference má i zpěvačka Kennedy, jejíž jméno kapela nese. Objevují se lichotivá srovnání se Sade, Anitou Baker – a dokonce i s chlapem, Lutherem Vandrossem. Kvarteto doplňuje baskytarista Dmitry Gorodetsky. Pozn. aut.)

Předpokládám, že pokračuje tvoje práce s chrámovým sborem? Nebo bys byl ochoten opustit stálé zaměstnání, které tě navíc podle předchozích rozhovorů baví a naplňuje nejen umělecky, ve prospěch turné a koncertování?
Už jsem jedno stálé zaměstnání v Harlemu opustil v lednu loňského roku a začal opět chodit do kostela v Brooklynu, kde hrál Cory Henry. Stálo mě to celkem slušný měsíční příjem, ale chtěl jsem chvíli jenom poslouchat a učit se. Brooklynský kostel byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem se před šesti lety rozhodl v New Yorku zůstat. Cory je ale často na cestách, takže jsem do kostela nakonec nastoupil nastálo jako varhaník. Je to pro mě velká čest, tenhle kostel je plný muziky. Pastor se jmenuje Jeffrey White, umí hrát snad na všechny nástroje a parádně zpívá.

Funguje trio CPR?
CPR příliš nefunguje, neboť Karel Růžička i já toho máme celkem hodně na práci a tak se nikdo nevěnuje managementu.

S Kennedy Administration pravidelně hrajete každou středu v klubu The Groove. Staví se někdy turista z Česka? A máš nějaké osobní tipy, na koho se v NYC vypravit?
Ano, staví. To je vždycky moc milé, rád si popovídám v rodném jazyce. V české komunitě se jinak moc nepohybuji. A tipy? Podle mě bude velký objev basista a zpěvák Jay White. Samozřejmě Cory Henry a jeho projekt Funk Apostles. A určitě také stojí za poslech Shayna Steele a Kimberly Nichole.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *