Nizozemský saxofonista a klarinetista Ab Baars, narozený 21. listopadu 1955, je umělcem, který v sobě vždy v dokonalé symbióze propojoval jazzové tradice s avantgardními výboji a zároveň budoval domovskou nonkonformní scénu a stihl být i zcela kosmopolitním hráčem. Se saxofonem začínal v patnácti s pochodovou kapelou a lokálními skupinami. Poté se vydal na konzervatoř v Rotterdamu (1976–1981), ale zásadní význam pro něj měl workshop s americkým mágem dirigované improvizace Butchem Morrisem v roce 1977. O rok později založil soubor Cumulus, kde se objevily napříště další významné postavy holandské scény, jako je Harry de Witt, Wolter Wierbos či Mariette Rouppe van der Voort.
Jeho zásadním vzorem byl legendární člen Art Ensemble Of Chicago Roscoe Mitchell, s nímž měl tu čest se setkat v roce 1987 na Monk Project se seskupením Instant Composers Pool pod taktovkou dalšího budoucího častého souputníka, pianisty Mishy Mengelberga (který dal později jeho specifi ckému stylu nálepku ab music). S Mengelbergovým orchestrem ICP ostatně začal již o dva roky dřív a stal se jeho nedílnou součástí i v dalších letech.
Zcela zásadní pro Baarsovu kariéru je v roce 1990 založené jeho Trio, kde mu sekundují kontrabasista Wilbert de Joode a bubeník Martin van Duyhoven. Právě tam nalezl platformu pro svůj relativně umírněný cit pro ,klasické‘ jazzové vyjádření, což dokumentují zejména alba A Free Step (1997) s hudbou klarinetisty Johna Cartera (u něhož studoval v Los Angeles v roce 1989) či signifi kantně nazvanou fenomenální poctu jednomu z gigantů jazzu Kinda Dukish (2005) se skladbami Dukea Ellingtona, kde je ovšem soubor rozšířen na kvartet za účasti trombonisty Joosta Buise (mimo jiné v jisté době i člena kapely Palinckx). Z podobného soudku je i živé CD Four zaznamenávající amsterdamské vystoupení s věhlasným americkým trombonistou Roswellem Ruddem (mj. dlouholetým souputníkem Stevea Lacyho) v roce 1998. Tam má sice velký prostor Ruddova suita The Year Was 1503, ale jasně se tu profiluje Baarsova vlastní tvorba jemně cizelující dávné jazzové archetypy do zcela nových filigránských konstelací. Zcela specifickou atmosféru má pak album Songs inspirované hudbou původních Američanů. Esenciální průnik různých poloh Tria představuje disk Party At The Bimhuis, který zachycuje oslavy desátého výročí souboru za hostování pianistů Mishi Mengelberga a Guuse Janssena, saxofonistky a flétnistky Mariette Rouppe van der Voort a v neposlední řadě Baarsovy družky, violistky Ig Henneman.
S oběma posledně jmenovanými si vystřihl postupně i dvě společná komorní alba. Veer And Haul je nádherným propletencem jemných dechových nástrojů, kde pikola švitoří s tenorsaxofonem či altová flétna souzní s klarinetem. Stof je však ještě mnohem hlubší, neboť vyjadřuje hudební i partnerské soužití dvou spřízněných duší ve všech drobnokresebných polohách. Drásavá i jemnocitná viola tu hraje dominantní i subdominantní roli a klarinet či tenorsaxofon, ale i japonská flétna šakuhači její poryvy obtáčí a splývá s nimi. Harmonie i letmé disharmonie, jež vnímavého posluchače nikdy neomrzí, vyjadřují neochvějně (nebo možná i ochvějně) fúzi jazzu a současné vážné hudby. Nástroje si zde unikají a dostihují se ve vzájemném porozumění. Nejsou to hádky, ale jedinečné hrátky dvou výrazných osobností, které nikdy neomrzí společně improvizovat a tak trochu si obměňovat role myši a kočky ve všech vyčkávacích i atakujících podobách. Mezi skvosty patří i album Hef, které Ab nahrál s kytaristou postpunkové formace The Ex Terriem Exem. Tam jsou karty rozloženy jinak, a přestože nahrávku pravděpodobně inicioval Terrie, ab music zde lehce převládá. Na druhou stranu je tu cítit souznění, které se objevilo i na jednom z přelomových fusionových alb The Ex Joggers And Smoggers, kde byl Ab jedním ze zásadních hostů.
Ab Baars ovšem dokáže být i zcela excelentní sólista a vytvářet imaginární portréty, což zase dokládá album Verderame, kde vytváří hudební medailonky věnované Mengelbergovi, Carterovi, ale i brilantnímu perkusistovi Hanu Benninkovi.
Foto: archiv
Diskografi e:
Caroussel (1984 DATA)
Krang (1989 Geestgronden)
AB Trio 3900 Carol Court (1992 Geestgronden)
AB Trio: Sprok (1995 Geestgronden)
Verderame (1997 Geestgronden)
AB Trio: A Free Step (1999 Geestgronden)
AB Trio: Songs (2001 Geestgronden)
AB Trio + Roswell Rudd: Four (1998, 2001 DATA)
AB + Mariette Rouppe van der Voort: Veer And Haul (2003 Wig)
AB Trio + Guests: 10 Years Ab Baars Trio / Party At The Bimhuis (2003 Wig)
AB Quartet: Kinda Dukish (2005 Wig)
AB + Terrie Ex: Hef (2006 Terp)
AB + Ig Henneman: Stof (2006 Wig)
Side:
Ohm Sextet: Ohm Sextet (1977 J+M Syntohn)
Loek Dikker: The Waterland Big Band,
Volume 1+2 (1979 Waterland)
De Volharding: 003 (1979 Volharding)
Flying Spyderz: Pressure (1979 WEA)
Burkhardt Soll: Guten Morgen, Schone Maxi Wander (1981 Plane)
Willem van Manen: Op is op, muziek
voor het Scapino Ballet (1982 kazeta)
De Volharding: 004 (1982 Volharding)
Guus Janssen Septet (1984 Claxon)
Maarten Altena Nonet: Quick Step (1984 Claxon)
Theo Loevedie Kwintet: The Loevendie Kwintet (1985 Vara Jazz)
De Volharding: 005 (1985 Volharding)
De Volharding: 006 (1986 Volharding)
Guus Janssen Septet: 85-86 (1985, 1986 Claxon)
J.C. Tans + The Rockets: Dance Of The Tadpoles (1987 BVHaast)
ICP Orchestra: The ICP-Orchestra Performs Nichols-Monk Two Programs (1987 ICP)
Guus Janssen + His Orchestra: Dancing Series (1988 Geestgronden)
J.C. Tans Orchestra: Around The World (1989 BVHaast)
The Ex: Joggers And Smoggers (1989 Ex)
ICP Orchestra: Bospaadje Konijnehol (1986, 1990, 1991 ICP)
Kenvermogen: Schen, Himans, Hasebos (1995 KV)
Noach: Opera by Janssen/Haverkamp (1995 Geestgronden)
Ig Henneman Tentet: Repeat That, Repeat (1995 Wig)
Michael Moore: Tunes For Horn Guys (1995 Ramboy)
The Ex + Guests: Instant (1995 Ex)
October Meeting 1996: Anatomy Of
A Meeting (1996 Bimhuis)
ICP Orchestra: Jubile Varia (1997 hatOLOGY)
Ig Henneman Tentet: Indigo (1998 Wig)
Misha Mengelberg: Two Days In Chicago (1998 hatOLOGY)
ICP Orchestra: Oh My Dog (2001 ICP)
Chris Abelen: Proost (2002 BVHaast)
Sean Bergin’s MOB Mob: Mobiel (2002 DATA)
Sonic Youth + ICP + The Ex: In The Fishtank 9 (2002 Konkurrent)