„Black is beautiful“ stávalo na plakátech s dívkami z let, kdy Afroameričané zvedali hlavy a James Brown je extaticky nabádal k hrdosti na barvu pleti. Připomínám si ten slogan, když se něžně dotýkám krásek rovněž černých, ale podstatně plošších, než byly ony někdejší panteřice. Totiž gramodesek. Ke kterým se totiž zvolna vracím. Nepochybně pod vlivem apartního trendu. V éře nadvlády cédéček a při různých stěhováních se má gramotéka stále tenčila; nakonec z ní zbylo torzo alb, s nimiž jsem se sentimentálně nechtěl rozloučit. I když nebylo na čem je přehrávat. Před časem mi doma opět přistál gramofon. Pod vlivem apartního trendu. Ale žádná hifárna, taková funkční normálka. A od té doby si občas dělám dobře. Podoben ženám kompenzujícím stresy a smutky výpravami za parádou. Když to na mě přijde, půl dne prohrabávám regály gramobazarů. A krabice v knižních antikvariátech, jejichž majitelé si desky vedou coby sekundární zboží. Zájemců o ně sice není mnoho, ale jde o pravidelné zákazníky. Kteří s trpělivostí rybářů dokola nahazujích pruty také doufají v kapitální úlovek.
Hrabu se často nikoli marně, jenže pak nakonec stejně skončím tam, kde jsou vinyly úplně nové, ještě zatavené, voňavé. Byť převážně staršího obsahu. A taková místa nejen existují, ale lehounce přibývají. V Bontonlandu elpíčka čerstvě zabrala celý nejspodnější prostor po počítačových hrách. Asi prodávánějších skrz net. Prý jde o záměr vybudovat největší evropský obchod s vinyly. Je jich tam už teď požehnaně. Hlavně reprintů v původních obalech. Často tak úžasných! Ve čtvercovém formátu o straně jednatřicet a půl centimetru mohli také grafici a fotografové dělat psí kusy. Však cédéčka vyhlížejí vedle desek jako přerostlé poštovní známky.
A potom, možná se to jen zdá, třeba jsem vyznavači vinylů zpitomělý, ale připadá mi skutečně, že se zvuk pokojem rozprostře měkce, teplejší, přirozenější, barevnější. A nikoho nevyleká absolutní a absurdní digitální ticho mezi skladbami. Jako kdyby nastal konec světa. A když v jistých situacích, zcela, že ano, výjimečných, po dvaceti minutách hudba ustane, není zas takový problém, aby někdo holt vstal z postele a desku otočil. Je pak aspoň zas dvojnásob se na něco těšit.
