Kolem Toma Waitse se pořád něco děje. Obvykle podivuhodného, s jinými popkulturními osobnostmi nesrovnatelného, bizarního. Výběr aktualit z posledního pětiletí přinášíme v tomto stručném přehledu.
Předně zmíním starodávnou formou tištěné „písňové voničky“ (v anglosaských zemích tzv. chapbook) vydané Waitsovy původní básně Seeds on Hard Ground (2011). Waits a jeho label Anti tuto sběratelskou záležitost, mimochodem první Waitsův pokus o vlastní tištěnou publikaci vůbec, vydali v omezeném nákladu dvou signovaných edicí a následných dvou dotisků (celkem 4000 výtisků), text básně lze ale možná také ilegálně „upirátštit“ na webu. Údajně podmanivě sociálně soucitný obsah básně měl oslovit charitativně naladěné fanoušky a další zájemce a veškerý výnos z básně byl určen na pomoc americkým bezdomovcům v Kalifornii. Za pokračování tohoto počinu lze považovat vzápětí vydanou publikaci Hard Ground, která obsahuje Waitsovy verše doprovázené fotografiemi Michaela O’Briena z prostředí amerických společenských vyděděnců.
ZLODĚJ COHEN?
Hudebně-byznysový týdeník Billboard zase na jaře 2011 informoval o tom, že někdejší Waitsův manažer Herb Cohen (pracoval i pro Zappu) zažaloval publicistu Barneyho Hoskynse a prestižní nakladatelství Random House ohledně některých tvrzení, která Hoskyns uveřejnil ve svém Waitsově životopise (2009). Svoji újmu na cti vyčíslil na požadovanou částku odškodného ve výši 1 milionu dolarů. Žaloba byla podána u Oblastního federálního soudu Spojených států pro Centrální distrikt Kalifornie. Podle dostupných novinových zdrojů žaloba zmiňovala tvrzení v knize uvedená, že totiž v průběhu svého působení coby Waitsův manažer v letech 1971–1982 Cohen umělci „uloupil“ značné peněžní částky a že sám Waits žaloval Cohena a jeho firmu Third Story Music, Inc. za podvodné účetní praktiky a postupy. Ve své knize Hoskyns měl také uvést, že Cohen si též „pomohl“ k penězům dalších jím opečovávaných umělců. Cohen žalobu podpořil tvrzením, že veškerá tato zveřejněná prohlášení jsou falešná, nepodložená a nactiutrhačná.
SŽÍRAVÁ SRANDA
Konečně, a to čistě z důvodů snahy o chronologické uspořádání současného dění a šumu kolem Waitse, dochází na video k písni Hell Broke Luce (viz YouTube a překlad textu v tomto čísle UNI). Na webové verzi časopisu Rolling Stone se na začátku října 2012 objevila nadšená noticka oznamující, že celý předchozí týden prý Waits kudy chodil tudy trousil narážky o důležitém prohlášení, které plánoval učinit 7. října. Všechny hudební webové stránky byly plné očekávání: Bude to turné? Nebo nějaká nová nahrávka? Či snad alespoň parádní koncert? Nikoli! Waits tím ohlásil oficiální vydání videoklipu k písni Hell Broke Luce, surreálného, makabrózně ponuře-komického protiválečného songu z alba Bad As Me (2011). Fragmenty z klipu se už předtím začaly objevovat na Waitsově vlastním webu. Video natočil režisér Matt Mahurin a skvělým způsobem vizualizuje drsný a emotivně naléhavý charakter samotného textu. Waitse zde vidíme v jakési pouštní, zcela devastované krajině táhnout na laně za sebou malý domek až někam k oceánu a perkusivní deklamace jeho slov je provázena násilně působícími vizuálními militaristickými symboly (bombardéry vtělené do jakýchsi krvelačných supů, krabicovité ponorky s tváří žraloka, upíří oficír v čepici se svastikou, ale současně i čtyřhvězdičkovou insignií generálské šajby z U.S. Army apod.).
Vzrušené dohady novinářů ohledně možného významu symboliky z klipu číšící Waits na „pravou míru“ uvedl svými lakonickými slovy, když řekl: „Je to tour(né)… a tour de force!“ (tedy česky něco jako nářez) a sémanticky rafinovaně si tak současně pohrál s oněmi spekulacemi ohledně možného turné. K písni samotné Waits dodal, že on i Brennan song koncipovali jako „podobiznu osvíceného výcvikového seržanta námořní pěchoty, který ječením vtlouká tvrdé pravdy o válce do palic fungl nových bažantů. Příběh se odvíjí od sžíravé image vojáka, který skrze bitevní pole za sebou na laně vláčí svůj domov. Myslím, že budete souhlasit,“ dodal Waits, „člověka to povzbudí a je to přitom sranda.“
TOM A REKLAMA
Případné zájemce o problematiku Waitsových soudních sporů ohledně neautorizovaného použití hlasových plagiátorů v rádio/ TV reklamách na komerční produkty, odkazuji na webové stránky legalstudiesclassroom.blogspot, kde se v březnu 2012 objevil příspěvek Tom Waits Growls at Advertisers Again, sumarizující tyto případy. Jde o takové věci jako Fritolay Salsa Rio Corn Chips (1988), Audi commercial ve Španělsku (2000), ještě pozdější reklamu na auta Opel ve Skandinávii a další.
SPLÁTKA DLUHU NEILU YOUNGOVI
Časopis Rolling Stone (28. října 2013) v článku pod názvem Bridge School Benefit informoval o velmi nadšeně přijatém benefičním vystoupení Toma Waitse na charitativní akci, kterou každoročně po celý poslední říjnový víkend v amfiteátru Shoreline v kalifornském městečku Mountain View už od roku 1986 pořádá Neil Young se svojí (od letošního července už bývalou) ženou Pegi. Výtěžek připadne dotyčné škole, která jej používá na péči o těžce fyzicky postižené děti s komunikačními problémy. Americké publikum k datu tohoto koncertu Waitse tehdy živě vystupovat nevidělo po celých předcházejících pět let, a proto bylo podle článku patřičně nažhaveno. Waitsův „killer band“, včetně basáka Lese Claypoola (Primus) a Davida Hidalga (kytara, akordeon; Los Lobos), vystřihl parádní padesátiminutový set s deseti písněmi pokrývajícími každou fázi jeho dlouhé kariéry. Autor článku píše, že se zpočátku zdálo, že Waitsův hlas trpí stejným problémem („ jakoby popálením hlasivek kyselinou z autobaterie“) jako současný Bob Dylan, ale již po úvodní Singapore (z alba Rain Dogs) se jeho hlas pročistil a předvedl překvapující rozsah. Zvlášť bolestně naléhavě a s doslovnou něhou prý Waits přednesl své dávné Tom Traubert’s Blues, které vzápětí celý sál přimělo k několika minutám oněmělého úžasu.Waits prý rovněž doslova zářil, pokud jde o hlášky z pódia.
Uprostřed koncertu se rozpovídal takhle: „Přijel jsem sem dobrovolně. Je to dlouhý příběh. Kdysi v 70. letech jsem si od Neila (Younga – pozn. aut.) půjčil hromadu peněz. Pokud jde o mne, byla to éra dlouhých vlasů a nedostatku peněz (long hair/ short money). Ty prachy mi půjčil, abych si moh otevřít takovou restauraci. Ztratil jsem v tom majlant. Ne, řeknu to jinak, utopil jsem v tom hromadu Neilových peněz. A nechtějte vidět Neila, když se fakt naštve. Byla to taková malá restaurace, trochu jako specializovaná. Měli jsme tam podávat úhoře, koblihy a fanjšmekrovské rybí filé, s takovou tou gratinádou a bez glutamátů. Jenže ten projekt kiksnul a Neil mi povídá: Hele, dlužíš mi balík peněz a já pro tebe mám tři návrhy: buď půjdeš do lochu, nebo budeš u mě makat doma na zahradě anebo uděláš benefici v Bridge School.“
WOLF SE STOUNY
V květnu 2013 svět zasvěcených obletěla zpráva, že Tom Waits se 5. května na pódiu Oracle Arena v Oaklandu přidal k Rolling Stones, kteří tam byli v rámci svého krátkého koncertního blitzkriegu 50 & Counting North American Tour, a spolu parádně vystříhli Howlin’ Wolfovu klasiku Little Red Rooster. Nahrávku najdete na YouTube.
MARNÉ NADĚJE
Dne 4. dubna 2014 britský list The Independent oznámil, že podle útržkovitých náznaků amerického Billboardu, Waits poprvé po více než dvaceti letech podepsal smlouvu s agentem pro osobní zastupování, booking a kontrakty. Měla by jím být americká umělecká agentura William Morris Endeavor, což vzápětí potvrdil server Complete Music Update (CMU), s tím, že Waitsův mluvčí je již také v tomto smyslu kontaktoval. Obecně to povzbudilo toužebné očekávání fanoušků, že by to mohl být náznak toho, že Waits začne častěji koncertovat. Jak jsem uvedl výše, poslední Waitsův živý „gig“ v Americe po pěti letech předchozí absence byla ona benefice v kalifornské Bridge School (2013).
SHAKESPEARE PODLE TOMA
V sobotu 5. dubna 2014 měla premiéru ve speciálním stanu divadelního střediska Smith Center v Las Vegas magickoiluzionisticky pojatá inscenace Shakespearovy klasiky The Tempest (Bouře) v režii Aarona Posnera a s choreografií Matta Kenta z baletního souboru Pilobolus. Slavné duo iluzionistů Teller and Penn z Nevady, spolu s herci a tanečníky zde dle kritik zářili v produkci plné levitace, karetních triků a mizení postav z pódia. Dle slov režiséra Posnera „byla celá show záměrně pojata jako snový záblesk z čirého nebe“… „věřím tomu, že každý trik, který jsme použili, by sám Shakespeare byl toužil mít k dispozici, když tento příběh sám kdysi psal.“ Iluzionistu Tellera, který se s Waitsem zná již od roku 1986, kdy se svými pódiovými idiosynkraciemi podílel na podobné magii tehdejší Waitsovy divadelní produkce Frank’s Wild Years, napadlo obrátit se na něj se žádostí o zkomponování původního hudebního doprovodu. Waits a Brennan byli velmi vstřícní. Waits prý nejenom udělil svolení v inscenaci použít cokoli z jeho dosavadního katalogu, ale navíc oba společně napsali krátké hudební mezihry, které živý band (bez Waitse) s názvem Rough Magic na pódiu hrál a zpíval jako plážovou burlesku na ostrově Tempest. Když prý předem viděl fotky této kapely, Waits, který údajně není zrovna Shakespearovým fanouškem, bez váhání prohlásil: „Jsou tenký jak lunt, vystupujou v nepadnoucích, zaprášených kostýmech – to je přece přesně moje krevní skupina!“
Pro představu, jak asi tato produkce v Las Vegas vypadala, přikládám fotografie z jejích repríz, jež se konaly v květnu a červnu 2014 v divadle American Repertory Theater v Bostonu a v Loeb Drama Center v Cambridge, Mass.
ZA WAITSEM DO GALERIE
Na internetové verzi odborného filmařského časopisu Consequence of Sound 18. září 2014 ve svém článku Michelle Geslami informovala o záměru restaurovat převratný animovaný snímek Tom Waits For No One, který v roce 1979 režíroval John Lamb s použitím revoluční animační technologie Lyon Lamb Video Rotoscope. Na klipu tehdy spolupracovala řada špičkových animátorů z Disneyho studií a z řad těch, kteří se dnes podílejí třeba na známých Simpsonových. Snímek vznikl ručním překreslením a zvláštní filmařsky animační transformací nafilmovaného koncertního Waitsova vystoupení v písni The One That Got Away na pódiu klubu La Brea Stage v Hollywoodu. Režisér Lamb spustil v září speciální kampaň s cílem získat peníze na restauraci a oslavu tohoto snímku k jeho pětatřicetiletému výročí vzniku. Obnovená premiéra se bude konat 20. března 2015 v hollywoodském studiu/galerii Catchlight, což dnes je ono někdejší divadlo La Brea Stage. Lamb zamýšlí převést originální filmový záznam a tzv. video pencil test na soudobý formát, který bude následně promítán v galerii. Součástí obnovené premiéry snímku bude vydání speciální publikace (scrapbook), která sběratele potěší kolekcí náčrtů, koncepčních kreseb, charakteristik postav a dalších detailů a marginálií z doby, kdy původní animace vznikala.
PARFÉM ZNAČKY WAITS?
Poslední novinkou, kterou jsem byl schopen o Waitsovi získat před uzávěrkou tohoto čísla časopisu UNI, byla pozoruhodná informace, kterou v říjnu 2014 uveřejnil webový server mediamass.net. Pod obálkou časopisu nového čísla bulvárního plátku People with Money, na níž se v centru skvěla Waitsova tvář, bylo uvedeno, že Waits se dostal na první místo žebříčku deseti nejlépe placených zpěváků v roce 2014 s odhadovanou sumou celkového výdělku 96 milionů dolarů.
Dále zde stálo uvedeno, že při kompilaci letošního Top 10 seznamu bral časopis v úvahu faktory, jako jsou předem vyplacené zálohy, podíly na zisku, zpětné kompenzace, platby od zúčastněných sponzorů a marketingové refundace. Text dále uvedl, že tento americký interpret má odhadovanou „čistou hodnotu“ jmění (net worth) ve výši 275 milionů dolarů. Za své bohatství vděčí chytrým investicím do akcií a dluhopisů, značnému majetku ve formě nemovistostí a lukrativním indosačním kontraktům s kosmetickou firmou CoverGirl. Vlastní též několik restaurací (například fast food řetězec Fat Waits Burger) ve Washingtonu a kalifornský fotbalový tým Pomona Angels. Zahájil prodej své vlastní značkové vodky (Pure Wonderwaits- U.S.) a též zaútočil na trh náctiletých spotřebitelů s produkty jako skvěle se prodávajícím parfémem With Love from Tom a značkovým oblečením Tom Waits Seduction.
Když jsem stáhl dotyčnou obálku s Waitsovou fotografií na obalu, abych ji přiložil do článku, po jejím „rozbalení“ na mém počítači obálka zůstala, ale Waits z ní zmizel.
Nevěřte všemu, co vidíte nebo čtete. Samozřejmě, že šlo o záměrnou, ale zejména v jeho případě kouzelnou novinářskou kachnu (americky hoax). Web má totiž v záhlaví toto oznámení: „webové stránky mediamass.net jsou médiem pro naše pokusy o satiru, s níž, humorem a přeháněním, se snažíme bojovat proti současné masové produkci a masové spotřebě, kterou bohužel vidíme všude kolem sebe.
Foto Ivan Prokop