Tak jako existuje povolání vlasový stylista, mohl by si americký vokální improvizátor Al Jarreau napsat na vizitky „HLASOVÝ stylista“. Úžasný technik ve svém projevu spojuje metodu s groovem asi nejspolehlivěji od dob Marvina Gaye. Leckomu nemusí sedět uhlazené aranže, pyšně operující s veškerými popovými elementy, před nimiž rockový fanoušek v hrůze prchá. Je pravda, že v okamžicích, kdy se Al jen kochá naleštěnou metalízou a hlouběji už nejde, připomíná jeho hudba kulisu z obchoďáku. Ale když se zadaří a zdánlivé pozlátko se promění v těžkou eleganci, pak není lepšího společníka pro pozdní sobotní večer.
S novým cédéčkem My Old Friend přichází čtyřiasedmdesátiletý umělec po těžkém období, kdy to s ním bylo opravdu dost nahnuté. V létě 2010 ho potíže s dýcháním a srdeční arytmie zavedly ve Francii na jednotku intenzivní péče, o dva roky později rušil koncerty kvůli zápalu plic. Nic z toho není na desce patrné – nezničitelný jazzman, soulman a funker tu zní stejně dobře jako na čtyři roky starém vánočním albu. My Old Friend je poctou průkopníkovi jazzových kláves Georgi Dukeovi, v jehož triu Jarreau v polovině šedesátých let poprvé zazářil. Duke, známý ze spolupráce s Milesem Davisem (zde připomenuto skladbou Backyard Ritual) a především s Frankem Zappou (v jeho Mothers Of Invention hrál od roku 1970), patřil k nejvýznamnějším postavám jazzové fúze. V roce 1988 se stal hudebním režisérem koncertu na počest Nelsona Mandely v londýnském Wembley. V srpnu 2013 zemřel na leukémii – Jarreauovo CD s podtitulem Celebrating George Duke je tedy jakýmsi přátelským rozloučením.
A spolu s Alem se tady loučí hosté z různých oblastí jazzového kontinentu: saxofonista Gerald Albright, basisté Marcus Miller a Stanley Clarke, skladatel a lídr kapely L.T.D. Jeffrey Osborne nebo zpěvačky Kelly Price a Lalah Hathaway. Ve dvou písních si zazpívala Dukeova sestřenice Diane Reeves a o výraznou, i když atypickou tečku ve skladbě You Touch My Brain se postaral neworleanský šaman Dr. John. V písničce Bring Me Joy slyšíme samotného George h u d e b n í r e c e n z e Dukea. Jarreau chtěl představit jeho odkaz ve všech polohách, přičemž největší důraz klade na latinskoamerické rytmy, kterými překypovalo Dukeovo album A Brazilian Love Affair z roku 1979. Vypulírovaný sound místy člověka uspává, ale pak najednou přijde moment, kdy si připadáme právě jako v té písničce o brazilské aférce, která má podtitul Up From The Sea It Arose And Ate Rio In One Swift Bite. Prostě se to vynoří z moře a slupne nás to jako malinu… A přesně taková má latina z Ria de Janeira být.
Concord Records, 2014, 45:16
