Ve Světových stranách se zmiňuji o možných hudebních překvapeních na letošních Colours of Ostrava. Dal bych ruku do ohně, že takový trumf v ruce drží finská skupina Alamaailman Vasarat: svérázným humorem prolezlá instrumentální divočárna připomínající balkánskou dechovku hrající metal. Šestice hráčů na tubu, trombon, saxofon, flétny, melodiku, buben, klavír a dvě kvílející elektrifikovaná cella se v překladu jmenuje Kladiva z podsvětí a z fi ktivní asijské země Vasaraasia přiveze naprostou ztřeštěnost. Jakkoliv zní jejich hudba na šesti dosud vydaných albech jako punkový klezmer, slyšíme také spoustu vlivů ze Středozemí, skandinávské tradice, freejazzu, moderní klasiky, rocku a Zappy. Alamaailman Vasarat také zbožňují pohřební pochody, kterými se nechávají inspirovat při natáčení skvělých alb. Když skupina vystoupila na veletrhu world music WOMEX, evidentně rozhozený návštěvník prohlásil: „Právě jsem slyšel klezmer od Zdi nářků – ale hraný pozpátku.“
Na otázky odpovídá saxofonista Jarno ,Stakula‘ Sarkula.
Podle hudby, kterou hrajete, je hned každému jasné, že pochází z Vasaraasia. Nikde jinde se totiž ,kebab- -kosher-jazz-film-traffi c-punk-music‘ nehraje. Bylo nutné za inspirací cestovat tak daleko? A nebo Vasaraasia leží blízko Finska, ale nikdo mimo vás o tom neví?
Ta země fakt existuje, akorát nejsou k dispozici mapy. Cestu domů ale vždycky spolehlivě najdeme po paměti a představivost jsou naše víza. Hudba se pak vyvíjí jako tamní klima.
Máte rodiče, vlastní rodiny a děti. Co vám říkají, když se vrátíte z Vasaraasia s novým, vždycky ještě zvláštnějším albem? Nepodezřívají vás z toho, že jste během natáčení použili i něco jiného než hudební nástroje?
Alkohol je ve Finsku a Vasaraasia běžná záležitost a i my s ním občas hříšně riskujeme. Nevím, třeba hledáme inspiraci nebo jenom potřebujeme zchladit myšlenky. Během natáčení ale nebereme drogy, to je ve Vasaraasia trestáno smrtí nebo ještě hůř, posmrtným životem.
Jmenujete se The Hammers of The Underworld. Má to nějakou souvislost s Led Zeppelin nebo Offenbachovým Orfeem v podsvětí? Nebo vaší láskou k pohřebním pochodům?
Pokud vím, tak s Offenbachem ani Led Zeppelin to nemá nic společného. Pohřební hudbu ale máme ve velké oblibě, protože nás v našem životě zbavuje smutku a každodenního truchlení.
Rozhodli jste se nepoužívat kytary. Proč ale nehrajete ani na finský národní nástroj kantele? Je pro vás příliš jemný nebo se bojíte, že by vám tradicionalisté vynadali?
Kantele je úžasný, ovšem i přes velký počet strun zvukově omezený a vrtkavý nástroj. Rádi bychom ho použili, ale kupodivu jsme pro něj v našich skladbách ještě pořád nenašli to správné uplatnění. A upřímně, pochybuji, že ho někdy najdeme. Stejně tak je to s kytarami. Nepotřebujeme je.
Proč vlastně nezpíváte? Nebyli jste schopni napsat vhodné texty nebo najít autory stejně tak šílené jako je vaše hudba?
Ve skutečnosti když skládám, tak si všechny melodie zpívám. A jistě víte, že jsme natočili album s finským zpěvákem Tuomarim, se kterým také pět let společně vystupujeme. Říkají mu finský Tom Waits. V současnosti je ale pro nás zpěv vedlejší, máme rádi svobodnou instrumentální hudbu neomezenou texty, schopnými nás hudebně odhodit úplně někam jinam. Třeba kam bychom ani moc nechtěli.
Když se vás zeptají na klezmer, říkáte, že ani pořádně nevíte, co to je. Přesto hudbu podobnou klezmeru hrajete. Nemohlo by to znamenat, že jste v minulém životě žili ve Východní Evropě, pili pálenku a hráli na vesnických svatbách?
Ne, nepamatuji si na to. Když říkáme, že o klezmeru nic nevíme, znamená to, že jsme ho nikdy nestudovali ani neposlouchali a už vůbec nemáme v úmyslu ze sebe dělat autentické klezmery. Slovanská melancholie je pro Finy a Vasaraasai docela přirozená, takže možná díky nějakým zvláštním, pro mě dost divným okolnostem, někomu můžeme navodit pocit, že hrajeme klezmer, ale já o tom nic nevím.
A teď zcela vážně. Proč jste se rozhodli založit Alamaailman Vasarat a hrát takovou hudbu? Bylo to nutné?
Dobře. V květnu 1997 jsem si koupil saxofon a nutně potřeboval poskládat skupinu, kde bych na něj mohl hrát a vyzkoušet, jak by to znělo v čistě akustickém verzi. Později se to změnilo v přesvědčení experimentovat s jinými nástroji a styly. Jsme pořád na cestě a přemýšlíme, jak se vyhnout konzervatismu, zkoušíme neustále něco nového. Vlastně musíme, protože jinak by nám ve Vasaraasia usekli hlavy.