Legendary Pink Dots: 10 To The Power Of 9
V diskografii jedné ze zásadních alternativních kapel aby se čert vyznal. Důvěryhodné zdroje, včetně webové stránky LPD, uvádějí přes 130 titulů. I velmi poučený fanoušek – badatel se jen těžko orientuje v tom množství studiových alb, bonusových remasterů, remixů, deluxe edic, inkarnací a kdovíjak poskládaných podob nosičů, nehledě na bootlegy. Kdo si myslel, že rekordmany v matení (rozuměj přehledu) počtu a vydání alb, bývali Frank Zappa či Residents (u nich to je ale svérázný humorný mystifikační záměr), nechť si zabádá v Legendary Pink Dots. Až to vypadá, že se šéf kapely Ed Ka-Spel hodlá vyrovnat alby LPD své unikátní sbírce elpíček, která zabírá celá dvě patra jeho domu.
Podle relevantních informací vydali Legendary Pink Dots zatím poslední studiové album v listopadu loňského roku. 10 To The Power Of 9 má být završením trilogie po dvou starších deskách stejného názvu. Přes čtvrtstoletí sleduji vývoj LPD a v posledních, řekněme, deseti letech mne jejich hudba nechává v podstatě chladným. Po hudebně skvělých nahrávkách z 90. let, většinou koncepčně strukturovaných, se jejich tvorba jaksi rozplizla do nepříliš sdělného hledačství a na posledních cca 10 deskách může zaujmout snad jen bigotní fanoušky. V přehršli nových počítačových hudebních programů a stále objemnějších zvukových bank jakoby se Ka-Spel nedokázal zorientovat a zároveň vyselektovat a tvořivě uchopit pro hudbu LPD ty nejpříhodnější, takže vznikaly nahrávky v podstatě ryze experimentální, možná až starožitně krautrockově výpravné, do nichž Ka- -Spel více vypráví než zpívá dlouhé příběhy tu o Marii Antoinettě, tu o tajemné civilizaci Taos atp. Album 10 To The Power Of 9 je ovšem konečně skladatelským zklidněním v onom hledání zvuků i formy. Jako by až dětsky zaujatého Ka-Spela, rozplývajícího se nad každým novým samplem, nějaký rozumný producent konečně včas plácl přes prsty a vytáhl z objemu témat ta pravá do těch pravých stopáží. Album nabízí jemnou rovnováhu mezi experimentem a „dostupností“. Že to jde, lze slyšet v dvanáctiminutové skladbě Malice / Freak Flag. Burácející mnohovrstevné kytary, prostorné klávesové pasáže i chaos. Ka-Spelův hlas je více „nad“ hudbou, klade větší důraz na poezii než písňovou podobu. A to vše vložené do hudebního experimentu. Hudba zůstává „pod“ písní, ale vše je v rovnováze. Album je velmi pestré, obsahuje množství hudebních variací s podobně strukturovanými skladbami, ve svých vrcholech výtečně excitovaných. Písně Open Season, Room for Two i závěrečná, takřka osmnáctiminutová psychedelická skladba The Elevator dají vzpomenout na historické inkarnace Ka-Spelova životního tématu Premonition (k němuž se číslovaně vracel na několika deskách). 10 To The Power Of 9 je příjemným překvapením. Zdá se, že Legendary Pink Dots po letech pomyslným obloukem našli hledanou zralost, uvolnění i rovnováhu, v níž ovšem nechybí jejich prapůvodní strašidelný duch.
Každý jeden fanoušek bude jistě diskutovat o svém oblíbeném období či albu toho kterého interpreta. U mě v případě Legendary Pink Dots bezesporu vede počátek 90. let s deskami The Crushed Velvet Apocalypse (1990) a The Maria Dimension (1991, nahraná v roce 1990), které osobně považuji za propojené dvojalbum. A nejen proto, že poslední skladba na druhé jmenované nese název Crushed Velvet.
Rustblade, 2014, 75:36
Legendary Pink Dots: The Maria Dimension Complete Recordings
Po 25 letech vydalo v únoru Soleimoon Rec. v limitovaném nákladu 300 kusů exkluzivní 5LP box s remasterovanou verzí nahrávky The Maria Dimension, rozšířenou o 14 skladeb. První 2LP obsahují nově smíchaný a vyčištěný zvuk původního alba. Ne vždy je remastering k dobru věci, tady ale zvukový mág Raymond Steeg odvedl mistrovskou práci. Slyším dříve neslyšené klouzání prstů po strunách, v hlubokých polohách syntezátory hřmí – obzvlášť ve zdvojení s basou, smyčce jsou chvějivější, nahalená křídlovka i saxofony vzletnější, každé cinknutí, každý jemňounký šelest tu má svou funkci. Tohle jsem přece na CD nikdy dřív neslyšel! Pouštím si pro srovnání to staré cédéčko The
Maria Dimension a je to tak – sice geniální a překrásně vystavěná hudba, ale najednou tam „něco“ chybí. Krom toho při dalším poslechu přichází zjištění, že byť je sice The Maria Dimension konstruována jako ucelená suita pro kontinuální poslech, při nutném obracení stran LP desek se posluchači hudba postupně dávkuje, takže stačíte smysly zažít a strávit první, druhou, třetí, čtvrtou část. Jako u symfonie. Má to nový rozměr. A s bonusovými skladbami na dalším 2LP The Maria Sessions a LP The Maria Bonus vám do těla pronikne mnohovrstevný epický příběh, kdy si připadáte jako v centru nějakého vznešeného obřadu. Úplně jsem při poslechu zapomněl, že původní verze The Maria Dimension už skončila a já dál poslouchám „pouhé“ bonusy. Vůbec to nejsou nadbytečné věci. Jsou to plnohodnotné nahrávky, které vám složí celý epos dohromady a objasní „jak to autor vlastně napsal“.
Bonusové 2LP The Maria Sessions je poskládáno z ryze instrumentálních kusů, které zavedou posluchače na silně atmosférické území – žádné vokály, ale spousta syntezátorů, nejrůznějšími efekty zohýbané kytarové zvuky, tvrdě elektronicky přepracované saxofonové party, to vše spojené do jemně psychedelické formy. Poslední LP The Maria Bonus nám na jedné straně nabídne výlet od stvoření ambientních nápěvů písní k jejich finální verzi (na původním CD nevydaných), na straně druhé pak všelijaká torza zvuků, hudebních náčrtků – nápadů, v závěru ve spojnici vytvarovaných do dlouhé cody. 5LP box The Maria Dimension Complete Recordings není jen čistě historickým artefaktem nebo zbytečnou snobskou záležitostí za 140 dolarů. Je v jednom směru dokladem o tom, jak to celé bylo, a v druhém, že dobrý remasterning a zvuk LP je vskutku fyzickým požitkem.
Soleimoon Rec., 2015, 5 LP Box