Gregory Porter: Take Me To The Alley
Pokud Gregory Porter cítil nějaký zvýšený „tlak velkých očekávání“, o kterém umělci mluví, když navazují na obzvláště vydařené dílko, není to znát. Čtvrté sólové album zní uvolněně a oproti veleúspěšnému titulu Liquid Spirit (2013) se příliš neposouvá ani nevymezuje. Což zatím není na škodu, Porterův typický rukopis a styl se neoposlouchal. Na Take Me To The Alley se zpěvák zřekl berliček standardů, jenže ani těch nebylo na předchozích albech mnoho, vždy se spoléhal především na vlastní písně. I nástrojová sestava je obdobná, s ekvivalentním přispěním hostů doplňujících běžnou pódiovou sestavu. Drobné novum představují jen epizodní vstupy dvou zpěvaček. Porterovu zpěvu nelze vytknout vůbec nic. Nezmizela ani trocha zdravého vzdoru. Nyní ji Porter vtělil do písně Fan The Flames, kterou napsal pod dojmem protirasistických manifestací přerůstajících v násilí, vyvolaných případem zastřelení osmnáctiletého černošského mladíka bílým policistou ve Fergusonu v roce 2014. „Zvedněte pěst do vzduchu a… buďte sladcí,“ zpívá a vysvětluje, co tímhle paradoxním veršem, dokresleným v písni procítěným scatem, vlastně myslel. „Je třeba ozvat se, ale jediný protest, 
který působí efektivně a nezruinuje celé poselství, je ten nenásilný.“ K výzvě „nikdy neztrácej páru, mladíku“ ve funky-bluesovém kusu Don’t Lose Your Steam, skutečně šlapajícím jak parní mašinka, se zase nechal inspirovat svým tříletým synkem. Ke zdařilým skladbám patří i svižná a rozverná French African Queen, hudebně vycházející z afrobeatu i mbalaxu (přesněji ze západoafrické představy o latině), textově ze setkání „Američana v Paříži“ s „Africkou královnou“. Při pohledu na seznam skladeb by mohlo zarazit, že album zahajuje loňský hit Holding On, který Porter natočil jako host britského dua „elektroniků“ Disclosure. Ne, píseň nepůsobí jako pěst na oko či elektrárna uprostřed hlubokých hvozdů. Zpěvák nově natočil akustickou verzi, která mezi ostatní skladby přirozeně zapadne. Pouze na „luxusním“ vydání desky najdeme i verzi Holding On s elektronickým beatem v podkladu a elektrickým pianem, i toto přepracování však působí natolik decentně, že se zbytkem alba koresponduje. Stejně jako baladický duet Insanity se soulovou zpěvačkou Lalah Hathaway nebo dva závěrečné, přiměřeně decentní remixy.
Z domácího úhlu pohledu je zatraceně zajímavá účast Ondřeje Pivce. V baladě Consequence Of Love působí relativně nenápadně, ale akordy v podkladu, pomáhající harmonickému propojení skladby a dodávající další barvu, rozhodně nejsou zbytečné. V úvodu balady Don’t Be A Fool už mají Ondrovy hammondky vyloženě „zvukotvornou“ roli a dodávají aranžmá, spolu s druhým hlasem Alicie Olatuji, výrazný gospelový nádech. Přijde mi velmi zábavné a milé, že zrovna český kluk tu s naprosto stylovým feelingem pomáhá směrovat kapelu do černošského kostela. V Don’t Lose Your Steam Ondřej vyloženě exceluje, jak průraznými vyhrávkami, tak přirozenou komunikací s dechovou sekcí i rytmikou.
Album Take Me To The Alley možná nevyvolá takovou senzaci jako Liquid Spirit, prostě proto, že si publikum na Portera zvyklo. To však neznamená, že by bylo horší.
Blue Note, 2016, 67:19