Album měsíce prosince

robert_balzarRobert Balzar Trio: Discover Who We Are
Klasické jazzové klavírní trio kon­trabasisty Roberta Balzara patří k nevšedním úkazům domácí scé­ny. Kapelník dlouhodobě, pozvolna a cílevědomě tvaruje koncepci vlastní hudby, netěká dramaturgickými od­skoky oťukáváním okamžitých tren­dů doby a obdobný přístup očekává u svých spoluhráčů. Scéna trií s kla­vírem, basou a bicími je v moderním jazzu velmi pestrá a vždy byla dílnou s rodícími se nápady pro vývoj jaz­zu. Pianisté avantgardy bývali obe­známeni a inspirováni evropskou klasikou, především její moder­nou, případně jejich hra představo­vala stylové shrnutí své doby – což je případ Balzarova tria. Robert Bal­zar (1962) po absolutoriu na brněn­ské konzervatoři začal v roce 1986 působit v pražském jazzovém pro­středí a založil trio s pianistou Sta­nislavem Máchou (1971) a bubení­kem Markem Patrmanem, po čase vystřídaným Jiřím Slavíčkem (1969). V tomto obsazení trio působilo až do počátku letošního roku, kdy se Bal­zar rozhodl kvůli potřebnému vývoji tria stylově příliš usazeného Máchu nahradit. Náhoda mu přihrála pia­nistu Jiřího Levíčka (1984), brněn­ského rodáka s bohatými zkušenost­mi s hraním klasické hudby, a rovněž jazzu v Americe. Nahrával s vysoce ceněným One O’clock Big Bandem, v posledních sedmi letech také učí na severotexaské univerzitě klavír a kompozici, působí s vlastním ame­rickým triem. Balzar se s ním setkal osobně v pravou chvíli v Brně. S Le­víčkem vstoupila do tria druhá, do­sud chybějící skladatelská osobnost (podobně, jako na skvělém albu Tales k triu přizvaný kytarista John Aber­crombie). Předchozí alba stála na kompozicích Roberta Balzara a pra­videlně zařazovaných standardech: na 2CD Alone (2000) ještě zastou­pených hodně, na dalších vzorkově. Na recenzovaném CD z osmi skladeb složil Balzar polovinu, dvěma sklad­bami přispěl Levíček, jednou ame­rický písničkář a kabaretiér John Wallowitch (1926–2007) a jednu – překvapivě – si Balzar vypůjčil od vrs­tevníka a svého spoluhráče z Bárto­vy Illustratosphere Filipa Jelínka, mj. autora hudby filmu 3 sezóny v pekle. Překvapivě proto, že u nás prakticky neexistuje včleňování skladeb jiných domácích autorů do repertoáru než členů kapely, nepříliš ani autorů stan­dardů. Úvodní Wallowitchova Disco­ver Who I Am má podáním náladu Mehldauových skladeb hraných jeho trii. Snivou atmosféru má následují­cí Levíčkova lyrická balada Snow In The Backyard, v jejíž poslední minu­tě před závěrem spoluhráči jen mlčky naslouchají svému klavíristovi. Není pochyb, že členové tria jsou si velmi dobře vědomi bopových základů mo­derního jazzového jazyka, což lze sly­šet v sólech mnoha skladeb, napří­klad v Levíčkově Event Horizon. Že Balzar patří ke generační linii našich nejlepších jazzových basistů schop­ných sólově zaujmout celou sklad­bou, v níž je i zpěvnost přisuzovaná právě oné české kontrabasové škole, je skvěle dokázáno jeho vlastním ti­tulem Hope (For Your Sound No. 3). Z ní sólující basa rovnou přejde do prologu Jelínkova motivu v ryt­mu rumby Živý, v níž si Balzar krat­ší partii zahraje smyčcem. Hrajeli trio v iberoamerické náladě, rytmus skladeb je „latinsky“ uvěřitelný, svě­ží a strhující, jak si můžeme prožít po dráždivém klavírním úvodu v Balza­rově Day Off, nebo také „sambově“ zasněný v Just For Her (for Claire), rovněž od kapelníka. Desetiminuto­vá závěrečná Balzarova Never Befo­re (for K) je dramatická nejen nála­dou (rodí se z temného dunění), ale i kompozičním tvarem, který z hudby staví imaginární příběh, nebo chce­teli, filmovou hudbu (když zní aryt­mická zvonkohra na počátku, vyba­vila se mi jízda na saních, po nichž do rumunských hor přijíždí profesor Abronsius hledat upíry v Polańského filmu s hudbou Krzysztofa Komedy). Nad opakujícími se tóny basových kláves se najednou rodí zpěvná a vý­razná melodie. Jiří Slavíček na své spoluhráče reaguje citlivě a význa­motvorně, zde například dialog basy a klavíru rytmizuje jen jeho „šustě­ný“ doprovod. Zásadně neohlušuje či technicky neohromuje možnost­mi bicí baterie – v tom připomíná nejlepší bubeníky moderního jazzu. Album vedle vlastní hry, její nálady, také podtrhuje skladatelskou a hráč­skou osobitost Roberta Balzara z je­ho alb nejvýrazněji.
Debut Prague/2HP, 2013, 60:08

Přidat komentář