Koch-Schütz-Studer with Shelley Hirsch: Walking and Stumbling through Your Sleep
Trio Koch-Schütz-Studer charakterizuje velice výstižně název jejich projektu Hardcore Chambermusic z roku 1994, jejich spolupráce se však datuje ještě o pár let dřív. Hans Koch (pro pamětníky viz též heslo v UNI 3/2002) je virtuóz na nejrůznější klarinety a saxofony, které doplňuje elektronickými výboji všeho druhu. Martin Schütz je kromě klasického violoncella expertem na pětistrunné elektrické cello a elektronika mu také není cizí. Bubeník a perkusista Fredy Studer se rád přidá ke každému zajímavému experimentu. V průběhu let si tahle flexibilní trojka vystřihla například spolupráci s DJem či egyptskými nebo kubánskými muzikanty.
Newyorská diva Shelley Hirsch je schopna se pohybovat mezi téměř operním projevem, šansonem, folkem, jazzem a rockem až po běsnivé vokální akrobacie. To vše ovšem vždy v nezvyklých polohách. Shelley není jen zpěvačkou, ale také herečkou, která umí střídat role a masky, do nichž se dokáže dokonale vciťovat.
Opus Walking and Stumbling through Your Sleep byl částečně nahrán v roce 2010 pro švýcarské rádio, částečně je záznamem z koncertu na Jazzfestivalu Saalfelden ze srpna 2011. Celek však působí zcela ústrojně a má svou jasnou dramaturgii. Otevírá ho filigránská zahřívací rozcvička Ohne Worte, jakási ukolébavka, která je branou do říše bizarních i divokých snů. Tam vstupujeme v horečnaté kompozici What Pushes Me Up, What Goes Down the Drain s hypnotickým rytmem, který se po chvíli rozmělní do surrealistických obrazců. Z výšin padáme do podzemní stoky a celé dílo dostává až pointilistický charakter, aby se záhy začalo rozpíjet a otáčet v šmouhovitých kaňkách. Je to náhled do podvědomí, kde je vše poněkud zdeformované. Zvukové bludiště plné vypouklých zrcadel, kde se superego několikanásobně replikuje a ztrácí samo v sobě a klade si nesčetné otázky, aby se katarzně našlo v apendixu v podobě parafráze hitu Let It Snow. Chocolate Mountain in Your Eyes přináší roztřepenou „písničku“ artbearsovského typu. Filozofická báseň Komplex/Perplex je do jisté míry úvahou o jazyce a Shelley zde v recitativu volně přechází z angličtiny do němčiny a zase zpátky. Od textu se dostává k úpění a posléze k zvláštnímu naléhavému žalozpěvu. Pozadí tvoří abstraktní hudební tapeta, která je právě onou snovou krajinou někoho jiného, jíž protagonistka prochází. Drobnůstka Auf dem Land je expresionistickým vzýváním čehosi vyvěrajícího z podstaty a při troše fantazie uslyšíte i náznak jódlování. Specifickou formou snů jsou noční můry, o nichž vypovídá skladba L. Russolo’s Nightmare. Skutečně tíživá, ale i dobrodružně hororová atmosféra plná vzruchu, při které téměř běhá mráz po zádech. Ale ten mráz není nepříjemný, je spíše dráždivý. Konec není probuzením z leknutí, ale spíše zborcením se sama do sebe. Zpátky se Shelley a její souputníci vyloupnou v ještě mnohem děsivější Against the Wall, která vrcholí zběsilým úprkem proti zdi, která naštěstí v poslední chvíli vysublimuje. Rekapitulace nastává v esenciálním triumfálním závěru v podobě rozsáhlé kolážovité kompozice The Afternoon – After All, kde Shelley uplatňuje veškeré škály a hlasové možnosti, čemuž naprosto adekvátně sekundují instrumentalisté, kteří si občas jen tak pohrávají s jednotlivými tahy, údery či fouky, jindy se spojí v divokou smršť. Suma sumárum freejazzují i hardcoreují v gejzírech okamžitých geniálních nápadů. Protagonistka vypráví, prozpěvuje si, chrčí, škádlí, svádí i sugestivně mentoruje, skučí i dryáčnicky swinguje, stává se punkerkou i vílou, naivním děvčátkem i drsnou ženštinou. V textu zaslechneme větu: „Mé sny se někdy stávají realitou.“ A je skutečně skvělé, že právě tyto sny se tou realitou staly.
Intakt Records, 2013, 50:37
