Vyznat se na dnešní hudební scéně není jednoduché a záchytné body přijdou vhod. Občas se promění v planý poplach a dutou reklamní znělku, nezřídka ale v odměnu za důvěru. Pokud se kanadská písničkářka Alejandra Ribera hlásí k bohužel už nežijící Lhase de Sela, měli bychom jí dát šanci: takovým vzorem se moc současných zpěvaček neohání. Nemusíme ani vědět, že výborné album produkoval Jean Massicott, považovaný za architekta Lhasiny nezapomenutelnosti, o pozornost si už během letmého poslechu řekne samo.
Vášnivě sveřepý, hrubý i emotivně jímavý alt, jitřivé, obrazy evokující, až existenciální texty a zpěv v několika jazycích – to je hned zřejmá osobní vizitka Alejandry Ribera. Kouzlo hudební rock-pop-folk-jazzové mantry se odhaluje postupněji. Dostane vás nepřeexponované střídání dramatičnosti se ztišenými lovesongy a barevná Massicottova orchestrace s náladotvorným využitím nečekaných nástrojů, jako například skotských dud v mytologií inspirované skladbě Goodnight Persephone. Alejandra v ní uvádí do děje vyzváním dcery boha Dia – pojď dívko, dej se do boje – nicméně pak se obrací na nás, smrtelníky: nepostavíme-li se na vlastní nohy, čeká nás dlouhá zima, jakou jsme ještě nezažili. Klavírem a perkusemi doprovázená La Boca (Ústa) má být zase zhudebněnou fascinací nad objevem jezera Vostok, ukrytého tři kilometry pod antarktickým ledem. Folkrocková I Want stojí nejvíc na akustické kytaře a hloubavém textu o naději, že to lidstvo nepodělá, protože už teď „má práci jen s dýcháním a chybí mu životní síla“. Alejandra za skladbu získala nejvyšší cenu SOCAN od kanadské nezávislé hudební scény. „To je nejsmutnější serenáda, jediné noty co nám zbývají hrát,“ uvádí Alejandra skvostnou, trubkou povznesenou milostnou píseň Un cygne la nuit, duet s francouzským zpěvákem a klavíristou Arturem H.
Narodila se argentinskému otci a skotské matce, v zemích svých rodičů také tráví dodnes mnoho času a mluvit a přemýšlet v několika jazycích pro ni není žádný problém. Na albu proto najdeme skladby nazpívané ve španělštině. No Me sigas má „nejalternativnější“ podobu: vychází ze současného brazilského experimentálního popu, i když takový dojem ruší „gypsy“ kytara.
Že si montrealská stoupající hvězda nic neusnadňuje, potvrdila velmi originálním coverem 500 Miles od The Proclaimers.
Pheromone, 2014, 52:52
