Když v roce 2011 vydal zpěvák Andy Belej u vydavatelství Hevhetia svůj debut Lonely, psalo se o něm jako o slovenském Danu Bártovi. Na místě je však spíše přirovnání k držiteli Grammy, Američanovi Gregorymu Porterovi. Oba jsou totiž ročník 1971, oba přišli s prvním albem poměrně pozdě (Porter v devětatřiceti, Belej ve čtyřiceti) a oba nabízejí hudbu na pomezí jazzu a popu. Porter pochopitelně ryze americkou (s příměsí soulu a gospelu), Belej evropštější, dokonce s jedním textem v italštině, avšak ani on nemá ke gospelu daleko. Název jeho druhého alba Dreams And Ideas ostatně nepředstavuje jen prázdná slova. Texty, třebaže nejde o žádnou náročnou poezii, jsou totiž u Belejových písní velmi důležité.
„Zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska,“ psal kdysi apoštol Pavel křesťanům v Korintě. Novozákonní pasáž, kterou Andy Belej (v angličtině) cituje ve své písni And Now These Three Remain, může současně sloužit jako motto celého alba. Dreams And Ideas je totiž kolekce písní o lásce, víře a naději (v tomto pořadí). Zpěvák si hned v první písni klade filozofické otázky: Kdo jsem? Kam jdu? Co potřebuji? Vzývá Ježíše, Buddhu, Jahva i Krišnu, hledá někoho, kdo mu pomůže najít cestu, kdo mu dá naději. Další písně jsou konkrétnější – ve věci víry (zmíněná skladba s novozákonním poselstvím), lásky (My Child) i její absence (The Seasons/Prague Song) –, nicméně v závěru alba se zpěvák vrací opět k obecnějším tématům (Love Is The Answer o lásce coby božím plánu, Dreams And Ideas).
Právě zacílení na lásku coby vyšší cit dodává albu onen gospelový nádech. CD však můžeme poslouchat i jinak, oproštěni od významu slov. Andy Belej má dospělý popový hlas někde mezi zmíněným Gregorym Porterem a Paulem Carrackem (je to jen náhoda, že se v jedné Belejově písni objevuje slogan „Looking back over my shoulder“?). O tom, že jde o desku „do určité míry“ i jazzovou, přesvědčí v úvodní skladbě trumpetové sólo Paľa Jeňa nebo v písni The Seasons/Prague Song sólo kontrabasové (Rasťo Uhrík). Vedle osvědčené rytmické dvojice Uhrík—Šoltis (Vertigo) účinkuje ve dvou skladbách český bubeník Jan Chalupa a na celém albu hraje důležitou roli pianista Daniel Špiner, který se podílel už na předchozí Belejově desce. V několika písních se objeví smyčcové kvarteto v čele s houslistkou Zuzanou Oráčovou, které ovšem například píseň And Now These Three Remain posouvá až někam k „eltonjohnovskému“ popu. Mimochodem právě Oráčová přeložila pro Beleje do italštiny píseň I Still Believe – tato verze je na albu zařazena jako bonus.
Spojením kultivovaného projevu, kvalitních hráčských výkonů a textů minimálně hodných zamyšlení vzniklo vkusné mainstreamové album, které by mohlo oslovit… třeba fanoušky Dana Bárty.
Hevhetia 2014, 38:50
