Astma, Z’ev, Café v lese Praha

Únorové Wakushoppu ovládli tentokrát protoindustrialisté ze dvou světových velmocí. Ruské duo Astma vytváří svůj koloraturní zvukový svět z punkově pojaté psychedelie zahuštěné pomocí DIY elektroniky. Jejich nespoutaný projev, kde nechybí občasná rozevlátá kytara a rozmáchlé bicí, je plný explozivních emocí a rozkotačivých momentů. Zpěv Olgy Nosovy má zvláštní magii a přesto je svým způsobem civilistní. Tohle není žádný rituál, ale gejzír živočišné síly, kterou můžeme objevovat v docela všedních věcech. Tenhle dojem umocňovala i videoprojekce složená převážně ze záběrů, kde někdo jí nebo připravuje čaj (zásadně v exteriérech) či dlouhých pohledů z jedoucího auta, kdy se před vámi míhá vlastně celkem nezajímavá krajina, v níž jsou do přírody zasazeny industriální stavby. Zdánlivě balastní materiál dostával ve spojení s hudbou najednou jakýsi metafyzický rozměr, který dával smysl.
Americký rytmág, univerzální perkusista a zvukový básník Z’ev se zviditelnil koncem sedmdesátých let na tehdejší bující newyorské scéně, kde se free jazz snoubil s hardcorem, vážnou hudbou i novou či „žádnou“ vlnou a z tohoto podhoubí těží i ve své další tvorbě nesmírně širokého záběru. V roce 2008 se u nás naposledy představil ještě s akustickým vystoupením, kdy v Bunkru na Parukářce ve tmě bušil do velké kovové desky a vytvářel polyrytmy i zvukové vlny.
O rok později se již začal soustřeďovat na jiný koncept, kde je základem videoprojekce, s níž na koncertech živě komunikuje na elektronické bicí. Přesně tohle předváděl i v Krymské ulici, kde promítal záběry vody rozvibrované zvukovými impulsy. Při své hře pak nereagoval na zvukovou stopu videa, ale právě na onen pohyb či záblesky světla, které na hladině vytvářely rozličné abstraktní obrazce. Tohle vyžadovalo větší soustředění diváků, kteří očekávali spíše nějakou opravdovou hlasitou hlukařinu, takže se mu úplné pozornosti nedostalo, což je poměrně škoda. O nějaký pátek později tenhle kontemplativní koncept předváděl na Institutu intermédií v budově ČVUT, kde na to byl adekvátní prostor, ale paradoxně chyběla možnost poslouchat jeho hru a původní zvuk z odlišných zdrojů a video samo o sobě také nabralo poněkud jiné obrátky, takže se kýžený efekt opět nedostavil. Smůla, v obecném povědomí tak jeho prezentace tentokrát asi zanechala povětšinou – víceméně neprávem – spíš rozpačité reakce. Nicméně jako vždy na Wakushoppu byl třetí set ve znamení spojení všech zúčastněných umělců, což je vždycky zajímavé, ale tentokrát si to extrémně sedlo a obě polohy se kongeniálně propojovaly a doplňovaly a vytvářely tak úplně novou hodnotovou vrstvu.
3. 2. 2015

Přidat komentář