Ve středu 26. září vystoupí v pražském Paláci Akropolis jazzový Sun Ra Arkestra pod vedením osmaosmdesátiletého saxofonisty Marshalla Allena, který byl členem souboru už od roku 1955 a stále udržuje původní pojetí s pro bigband nezvyklou dynamickou interpretací využívající řízené improvizace. S tou přišel geniální pianista a skladatel Herman Poole Blount, který se po druhé světové válce přejmenoval podle egyptského boha slunce na Le Sonyho Ra.V repertoáru jsou ale vedle jeho klasických skladeb Discipline 27-II, Velvet, Dreams Come True a Space Idol také nové kompozice členů souboru nebo Hocus Pocus Fletchera Hendersona.
Sun Ra narozený v roce 1914 patřil k největším inovátorům a revolucionářům jazzu 20. století. Říká-li se o Milesi Davisovi, že byl o krok před všemi, tak Sun Ra byl nejméně o dva, ne-li o tři. Byl jedním z prvních jazzmanů, možná vůbec prvním, který využíval syntezátory. Jako jeden z prvních bandleaderů zdvojoval nástroje a uplatňoval prvky free jazzu i polyrytmy s dunivými kmenovými bubny. Jeho význam ale překračoval hranice jazzu, často směrem k vážné hudbě. Obdivoval Rachmaninova a Šostakoviče a pracoval s clustery. Inspiroval nejen detroitské rockery MC5, kteří hráli jeho Straship, a mnoho experimentálních rockových kapel v čele se Sonic Youth. Jeho show částečně vycházející z afrických tradic ovlivnila pojetí koncertů Clintonových Funkadelic i Zappových Mothers Of Invention. V době, kdy jazzmani vystupovali v saku a snažili se působit co nejseriózněji, si na sebe navlékl podivné lesklé hábity ovlivněné staroegyptskými róbami. Inspirován prvními nesmělými krůčky ve vesmíru a sci-fi tvrdil, že nepochází ze Země, ale ze Saturnu. Zdůrazňoval africké kořeny černošských muzikantů, i když nakonec radikální černá hnutí 60. let zavrhl a jejich vůdce označil za loutky. Dávno před boomem nezávislých společností si také vydával desky sám na vlastním labelu nazvaném příznačně Saturn.
Pokud se někdy mluví o totální hudbě, Sun Ra by byl asi jejím nejlepším představitelem. Dokázal přijít s ohromujícím nasazením a zahrnout do svého projevu širokou škálu stylů od bigbandového swingu a bopu přes improvizaci, divoké zvukové experimenty s prvními syntezátory, až po postupy vážné hudby nebo melodie z Disneyho snímků. Nešlo však nikdy o chladnou kalkulaci eklektika. Jeho hudba pulsovala, byla plná energie s kmenovými bubny a zemitosti původního rhythm and blues i spiritualitou gospelu, jehož vliv je zřetelný zejména ve zpěvu
V jazzu patří mezi nejpřednější postavy nejen mezi inovátory jako je Cecil Taylor, Ornette Coleman nebo John Coltrane, ale i mezi bandleadery, když navazoval na Fletchera Hendersona, u něhož začínal. Takoví Art Ensemble of Chicago a Lester Bowie by bez něj nikdy nepřišli se svou hudbou. A jeho vlastní výraz zůstává živý i skoro dvacet let po smrti. V souboru totiž působí řada dlouholetých spolupracovníků Sun Ra v čele s Marshallem Allenem, který po desetiletí vede dechovou sekci Arkestra. Když hraje na elektronický dechový nástroj EVI (Electronic Valve Instrument), občas to připomíná divoké kvílení syntezátorů pod rukama Sun Ra. V současné Arkestra, která natočila koncertní album Live At The Paradox hraje i tenorsaxofonista Charles Davis, který se objevil na raných albech, jako byl Super-Sonic Jazz a s legendárním pianistou spolupracoval od roku 1955. Dalším veteránem je fl étnista Danny Ray Thompson, který s ním hrával od 60. do 80. let stejně jako basista Juini Booth. Altkař Knoel Scott se Sun Ra hrával na konci 70. let a od roku 1980 byl členem Arkestra i tenorsaxofonista Yahya Abdul Majid. Barytonsaxofonista Rey Scott a percussionista Elson Nasciment se stali členy bandu na konci 80. let. Ne všichni ale s ním působili bez přerušení, Allen, který hraje na dvou stovkách nahrávek Arkestry, představuje výjimku. Sun Ra se neustále vyvíjel, často měnil obsazení, a když s někým byl nespokojen, prostě ho vyhodil. Vystoupení Arkestra sice přichází se zpožděním, ale i tak umožní poznat přístup jedné z klíčových postav jazzu dvacátého staletí. Po tuzemských koncertech Cecila Taylora a Anthonyho Brax tona tak bude obraz různých přístupů k improvizaci doplněn.
