Avishai Cohen má dar dělat věci pokaždé jinak a pokaždé trochu překvapit. Poznávací znamení zůstávají zachována, na první poslech rozpoznáte cohenovské mollové stupnice s prvky blízkovýchodní melodiky. Ale zatímco na předchozím albu Duende (2012) vsadil basista a skladatel na úspornost dua s Nitaiem Hershkovitsem, tentokrát k Nitaiovu nostalgicky působícímu klavíru přidal krom bicích rovnou celé smyčcové kvarteto (atypické, se zdvojenou violou a jen jedněmi houslemi) a hoboj. Zatímco ještě nedávno fascinovaně vzhlížel k latinskoamerickým inspiracím, nyní našel oporu v evropské koncertní („vážné“) hudbě. A do třetice „zatímco“: v období alb Aurora (2009) a Seven Seas (2010) upřednostňoval písňový repertoár, tentokrát až na jednu výjimku setrvává u instrumentální hudby.
Na webových stránkách Avishai píše, že se na albu „vrací ke kořenům svých prvních hudebních zkušeností, klasické kompozici a harmonii“. Asi nejvíce je to patrné hned v Cohenově autorské předehře Noam, symbolicky označené Opus 1., a samozřejmě v uchopení Southern Lullaby izraelského skladatele Moshe Vilenskiho (1910–1997), varšavského rodáka a meziválečného absolventa Varšavské konzervatoře. Jako vůdčí nástroj v klasicizujících aranžmá využívá Cohen především hoboj Yorama Lachishe (přitom Lachish paradoxně proslul jako world jazzový hráč). To ovšem neznamená, že na albu neuslyšíme spoustu vytříbeného jazzového hraní. Například v On A Black Horse / Linearity se principál utrhl v „jazzrockujícím“ sólu baskytary a ve standardu Thada Jonese A Child Is Born s kontrabasem zabrousí do bopu. Zároveň udržuje kontakt s domovským regionem, programově v úpravě lidových melodií Arab Medley a v oné jediné zpívané výjimce, písni Kumi Venetse Hasadeh, kterou napsal izraelský skladatel Ram Da- -Oz. A nikoliv, crossover ohlasů klasiky, jazzu a šlágrů Svaté země vůbec nepůsobí nesourodě.
Pisatel by nerad sklouzl k nekritickému obdivu, jenže na co Cohen sáhne, to se podaří. Almah mu navíc otvírá další obzory. Nemá smysl teoretizovat, do žen, melounů a géniů nevidíme. Ale pokud by se chtěl izraelský vizionář pustit třeba hlouběji do vod soudobé vážné hudby, mistrovy kompozice jako Hayo Hayta leccos slibného naznačují, můžeme se dočkat dalších příjemných překvapení.
Warner Jazz, 2013, 43:33
